Pokud bude třeba, 45. prezident USA Donald Trump se spojí třeba s Ruskem, aby dokázal čelit rostoucí moci Číny. Dohoda mezi Washingtonem a Moskvou může vypadat následovně. Trump ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi sdělí, že mu nechá volnou ruku v zemích, které bývaly součástí Sovětského svazu, tedy až na Pobaltí, protože to už je spojencem v NATO. Za to bude 45. prezident USA požadovat, aby si Rusové nevšímali Střední a Jižní Ameriky, protože jsou moc blízko hranic Spojených států.

„Česku se nabízí také příležitost v tom, že Trump se bude chtít osobně setkat s Putinem. Aby to nevypadalo, že jeden letí za druhým jako prosebník, mohou se sejít v nějaké třetí zemi – a sympatie prezidenta Miloše Zemana k oběma Českou republiku jako takové místo pro zaražení nové studené války nabízejí,“ připomíná v této souvislosti vojenský a bezpečnostní expert Lukáš Visingr.

Už neuslyšíme o nutnosti vstoupit do té či oné země a nastolit tam demokracii západního střihu. Pokud to Spojeným státům něco nepřinese, Trump o to nebude stát.

„Kde uvidí možný prospěch pro zájmy USA, tam bude spolupracovat. Kde uvidí hrozbu, zasáhne tak tvrdě jako nikdo jiný. Jeho izolacionismus neznamená, že stáhne vojáky a uzavře USA. Ostatně i George Bush mladší vyhrál volby s celkem izolacionistickým programem, ale okolnosti z něj udělaly válečného prezidenta,“ tvrdí expert.

Nový prezident bude zřejmě chtít rozdrtit Islámský stát, přičemž není vyloučeno, že se na tomto cíli dokáže domluvit i se syrským prezidentem Bašárem Asadem. Pravděpodobně se také pokusí napravit vztahy s Moskvou. Zato Čína se podle Visingra může „těšit“ na obchodní válku, s jejíž pomocí bude chtít Trump přibrzdit velkého draka.

Celý rozhovor najdete zde.

„Trump si určitě uvědomuje, že musí udržet vliv USA ve světě. Na Blízkém východě to znamená právě podporu sekulárních diktátorů či autokratů, kteří udržují klid a pořádek. V Maroku, Alžírsku, Egyptě, Jordánsku... A možná i v Sýrii. A lze čekat i podporu Kurdů, kteří jsou sekulární, prozápadní, relativně demokratičtí a v boji s islamisty se osvědčili. Ostatně jestli něco Barack Obama dělal správně, byla to právě podpora Kurdů,“ pokračuje analytik.

Už v předvolební kampani se tvrdě vymezoval proti Číně. Trump např. tvrdil, že globální oteplování je výmysl Číny, jehož prostřednictvím se snaží získat nějakou ekonomickou výhodu. Problémy bude nový prezident USA zřejmě mít i s Tureckem, zvlášť pokud uzná zásluhy Kurdů. Turci totiž Kurdům nemohou přijít na jméno, považují je za teroristy a udělají leccos, aby tureckým Kurdům nedovolili oslabit jednotu Turecka.

Horké chvilky pro Saúdskou Arábii a Írán

S oslabením vzájemných vztahů se bude muset vyrovnat i saúdská královská rodina, protože Trump pravděpodobně v maximální možné míře omezí závislost USA na ropě z této části světa. Namísto vřelých vztahů se Saúdskou Arábií spíše sáhne po Izraeli, který Barack Obama nejednou kritizoval. Před Trumpem se bude muset mít na pozoru i Írán, protože nový prezident už oznámil, že si bude chtít posvítit na jadernou dohodu, kterou s tímto státem uzavřel Obama.

„Trump už říkal, že dohodu o íránském jaderném programu bude chtít změnit či vypovědět – a také řekl, že pokud se íránské lodě budou příliš přibližovat americkým, břehům, může se stát, že už neodplují. V jaderné dohodě s Íránem Obama nabídl srdce na dlani v představě, že se s teokratickým režimem dohodne. To ale bylo naivní a hloupé očekávání,“ soudí Visingr.

Kromě toho se Trump zřejmě pokusí zlepšit vztahy s filipínským prezidentem Dutertem, který na adresu Baracka Obamy pronesl mnoho velmi sprostých slov, a to i veřejně. 45. prezident USA se bude asi snažit Duterteho získat zpět na svou stranu. V tuto chvíli o přízeň Filipín usiluje Čína, což Trumpovi zřejmě nebude po chuti.

„Trump dává opakovaně najevo, že chce vůči Číně zaujmout razantní postoj, takže lze čekat i zvýšenou podporu Tchaj-wanu – třeba prodej nějakého vyspělého zbraňového systému, možná i významného, se strategickým dopadem, který pozlobí Čínu. Na prodej zbraní důležitým spojencům bude Trump asi obecně tlačit hodně. A je také otázka, jestli signály podpory z USA neuspíší tchajwanské referendum o nezávislosti, které na ostrově visí ve vzduchu už delší dobu a stoupenců nezávislosti tam není málo,“ ukázal na další bolavé místo ve vztazích obou mocností analytik.