Odborník na ústavní právo a docent na Katedře ústavního práva a politologie Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně Zdeněk Koudelka zaslal serveru ParlamentníListy.cz své vyjádření ke sporu o jmenování ministrů.

V souvislosti s koaličním vyjednáváním se začalo spekulovat o tom, že prezident Miloš Zeman nechce jmenovat Lubomíra Zaorálka ministrem zahraničí. Konkrétní jméno prezident komentovat nechtěl, nicméně nevyloučil, že může některé návrhy odmítnout. "Prezident může odmítat, nemůže dát vlastní návrh a musí se nakonec s premiérem na konkrétní osobě dohodnout," uvedl Zeman v rozhovoru s ČTK.

Protikladný právní názor od prof. Aleše Gerlocha, děkana pražské právnické fakulty, najdete ZDE.

Prezident má právo nejmenovat

Ve svém vyjádření se Koudelka prezidenta zastává a věc interpretuje také z historického pohledu. V roce 1919 byla na přání prezidenta Tomáše Masaryka prosazena změna prozatímní ústavy, která stanovila, že vládu jmenuje hlava státu. V době Československa pak nebylo dáno právo premiéru předkládat návrhy na jmenování ministrů, ale prezident ponechával iniciativu v návrzích na členy vlády premiérovi. To ale neznamená, že se prezident vzdal práva o ministrech nakonec rozhodovat, upozorňuje právník.

"Za 1. Československé republiky premiéři přicházeli za prezidentem s návrhy, které byly dopředu prezidentem odsouhlaseny. Ani jeden premiér nenavrhl kandidáta, o kterém věděl, že s ním prezident nebude souhlasit," píše Koudelka.

A připomíná i zkušenost z února 1948, kdy probíhal boj o to, zda prezident příjme návrhy premiéra Klementa Gottwalda na rekonstrukci vlády. "Ze strany Gottwalda nezazněl argument, že prezident je ústavně povinen jeho návrhům jako premiéra vyhovět, přitom jím rekonstruovaná vláda měla za sebou většinu Národního shromážděn," píše Koudelka. "Že Beneš návrhy předsedy vlády Gottwalda přijal, bylo jeho politické rozhodnutí, ne ústavní nutnost," podotýká.

Stoupenci rychlého ustavení babišovsko-sobotkovské vlády nechtějí, aby prezident do tvorby kabinetu zasahoval. Zakázat mu to ale nikdo nemůže. "Ústava právo jmenovat ministry dává prezidentovi, který nemůže jmenovat někoho bez návrhu premiéra, ale navrhovací právo není silnější než jmenovací. Prezident nemusí návrhu vyhovět. Ten může vázat souhlas se všemi navrženými členy vlády na jmenování premiéra. Pokud se neztotožní s personálním složením vlády, nemusí předem jmenovat ani jejího předsedu," upozorňuje závěrem odborník na Ústavu Zdeněk Koudelka.