Ve druhé polovině dubna tohoto roku došlo v Praze 10 v brzkých ranních hodinách ke znásilnění vysokoškolské studentky třemi ukrajinsky hovořícími mladíky ve věku kolem dvaceti let. Policii se ani po více než půl roce od činu nepodařilo zjistit pachatele. Maminka oběti se s okolnostmi případu obrátila na ParlamentníListy.cz. „Když jsem mluvila s vyšetřovateli, naznačovali mi, že si o to dcera koledovala svým chováním. Ano, byla pod vlivem alkoholu a chovala se bezstarostně, to ale nedává NIKOMU povolení ke znásilnění,“ zdůrazňuje paní H, jejíž identitu z pochopitelných důvodů prozrazovat nebudeme. Její dceru budeme v tomto článku označovat jako Alenu, ale její pravé jméno to není.

Své vyprávění začíná paní H tím, jak se o tom, co se stalo její dceři, dozvěděla. „Byla jsem v práci a psala mi moje kamarádka, která má dceru a naše holky se kamarádí, jestli vím, co dělá Alena. Že poslala její dceři zprávy nebo krátká videa, že je úplně mimo, že je úplně v prdeli, že neví, co se děje, že se opila a co se jí stalo. A ta to dala vědět své mámě a ona mně. Já se snažila dceru okamžitě kontaktovat, jenže ona měla v té době už vybitý telefon, bloudila po Praze tramvajemi, byla zmatená, nevěděla vůbec, kde je. Tak jsem volala policii, protože vím, že má psychické problémy, bála jsem se, že by si mohla něco udělat. Měla jsem o ni strach. Po nějaké době jsem se jí dovolala. To už byla doma a potvrdila mi, co se stalo. Tak jsem jí zavolala ještě záchranku,“ vzpomíná paní H.

Přivezli jí mobil, ale řekli, že nikoho nechytili

Na žádné podrobnosti se dcery v tu chvíli nevyptávala. „Já jsem byla taky v šoku a měla jsem hlavně potřebu jí zavolat pomoc. Já žiju víc než sto kilometrů od Prahy, zatímco ona při studiu bydlí v Praze. Hlavně jsem chtěla, aby měla pomoc, tak jsem z ní žádné informace nedolovala. Jenom jsem asi byla trochu hysterická, protože jsem jí nadávala, co to vyvedla, proč se někde s někým takhle spustila a jela na nějaký blbý výlet autem. Do jejího studentského bytu pak přijela policie i záchranka, jak jsem je tam poslala. Pak ji odvezli na Bulovku na vyšetření, takové, co se dělá po znásilnění,“ popisuje studentčina maminka.

Policie na Praze 7, kde poškozená bydlela, ji pak téměř celý den vyslýchala. „Ona na tom byla hodně špatně psychicky, tak je poprosila, protože sama cítila, že to bude špatný, aby ji odvezli do léčebny v Bohnicích. Řekla, že to určitě nezvládne, že má strach sama o sebe, že potřebuje péči. Tak ji tam po tom dni, co ji vyslýchali, odvezli na hospitalizaci. Po necelém týdnu jí přišli do Bohnic vrátit její mobilní telefon. Oznámili jí, že případ předali Praze 4, podepsala protokol, že jí vracejí telefon. Také řekli, že nikoho nemají. Přitom předtím bylo od nich sdělení, že už jednoho mají. A byli docela arogantní, mluvili téměř v tom smyslu, že si o to koledovala. Jo, rizikové chování měla, co si budeme povídat. Ale žádná ženská si o tohle nekoleduje,“ ohrazuje se paní H.

Po odchodu kamaráda si přisedla k těm hovadům

Dceru pak viděla o víkendu toho týdne, kdy za ní do léčebny v Bohnicích jela. „Nechtěla jsem z ní nic páčit, ale ona sama se celkem i svěřovala. Nejhorší je to, že ona byla té noci fakt dost opilá, že má v paměti jen takové útržky. Neví vůbec, kam jeli, kde byli, jestli se to stalo na nějaké ubytovně nebo v nějakém hotelu. Ale ani tohle nám nebyla policie schopná říct. Přitom by to měla vědět, když měla týden její mobilní telefon, aby její pohyb tu noc natrasovala, aby zjistila, kudy se pohybovala. To jde zjistit úplně jednoduše, si myslím. Také je divné, že nemají žádné svědectví z místa, ať už to byla ubytovna, nebo hotel. Za více než půlrok jsme se od policie nic nedozvěděli,“ konstatuje maminka oběti.