Také hustota zubních lékařů je zde na úrovni první republiky, o pediatrech a třeba psychiatrických specialistech nemluvě.

Kdo se komu podívá na zoubky

Vraťme se ke stomatologii. Zatímco se šéf příslušné odborné lékařské komory docent Šmucler zabývá promořeností populace a kovidovou chřipečkou, stav chrupu u našich dětí a starších občanů začíná být tristní. A to nejen z důvodů ceny za výkon, ale také dostupnosti příslušné péče. A k tomu k „zubákovi“ ještě rádi jezdí sousední Němci (nyní naštěstí díky lockdownu nikoliv), neb „za čárou“ jsou zákroky extrémně drahé, a to se týká i „obyčejné“ amalgámové výplně.

„K ošetření dítěte musím mít pomalu jeho vlastní svolení, a když je ten pacient ještě nepokojný a nedá si říci od rodičů, raději jej posílám do fakultky v Plzni, kde zákrok udělají pod anestetikem,“ říká jeden ze zubních praktiků, který nechce být za žádnou cenu jmenován, neboť pak by jej stihl hněv „tabuizovaného“ docenta.

Proč se tím zabýváme nyní, v době vrcholící pandemie? I nyní lidi bolí zuby a vypadávají plomby.

(ne)padejte…

A také si lámou nohy a ruce na uklouzaných chodnících a problematických silnicích, byť šéf lékařské komory Kubek varuje před jakýmkoliv pohybem na horách, aby se nemocnicím nepřitížilo. Jenže jaksi s prominutím spadnout můžete i z postele, že…

Samozřejmě že dostupnost péče závisí na údržbě silnic. Čekání na kovidovou sanitku s bílými anděli tak může být fatální. „Který blb rozhodl, že se sněhové zábrany nestaví kolem silnic?“ táže se jaksi sám pro sebe jeden z mnoha starších řidičů, kteří se každé ráno pokoušejí dostal z vesnice,  kde bydlí, do města, kde pracuje. „Jen chorou palici nenapadne, že chemický posyp bez pluhu je past na řidiče, a tam, kde sypat nejde, může auto silničářů projíždět vesele každých pět minut sem a tam, mít svěřený pidiúsek v délce co oko dohlédne a stejně při horském svěžím větru ‚to nedá‘. Dá to ale jistě údržba silnic, která příslušnému krajskému úřadu předloží účty, jež ‚vláda Plzeňska‘ či jiného příslušného kraje chutě proplatí…“