Událostí tohoto týdne, a to nejenom v mediálním, ale i v politickém slova smyslu, je zcela jistě skutečnost, že došlo k ukončení sporu mezi Andrejem Babišem a slovenským ministerstvem vnitra. „To bylo zástupným stanovištěm za Ústav paměti národa, který původně Andrej Babiš žaloval pro nepravdivost jeho tvrzení o své spolupráci s komunistickou Státní bezpečností. Z mediálního hlediska to je velký bizár, neboť naše média jako by to odmítla vzít na vědomí. Mainstream dál pracuje s jakýmisi údajnými informacemi z Ústavu paměti národa. Přitom smír byl nepochybně vyvolán důkazním nedostatkem na žalované straně, tedy nejprve ústavu a poté ministerstva vnitra, na které role žalovaného přešla. Tato skutečnost vykazuje, že Babiš zkrátka a jednoduše se nerovná onen slavný ‚Bureš‘. Ovšem naše media to celkem ignorují,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Jaké další funkce byste chtěl(a) odemykat za Prémiové body PL?Anketa
Nejvíce ho v tomto smyslu rozezlil a velmi udivil historik z Vojenského historického ústavu v Praze Prokop Tomek. „Tenhle člověk se dopustil zvláštní věty v článku na Seznam Zprávách. Odcituji ji: ‚V tomto případě není důvod na té interpretaci cokoliv měnit, protože k žádnému důkazu o opaku nedošlo‘. Pozor! To je velmi zásadní věta, která prolamuje slavnou klasickou právní reguli o presumpci neviny. Tomek říká, že Babiš je prostě Bureš, jednoduše řečeno, protože nedokázal, že není. Ale nikdo mu nedokázal, že je. Tomek sám používá slovo interpretace, což samo o sobě je velice ošidné a zrádné slovo, které můžete použít pro jakoukoli interpretaci. To můžete interpretovat třeba holokaust jako boj dvou etnik. Ale bože, to nebyl boj dvou etnik, to byla genocida jednoho etnika druhým etnikem. Za tuto interpretaci, takzvanou ‚osvětimskou lež‘, může být člověk i odsouzen,“ připomíná mediální analytik.
Dokaž, že nejsi. To do demokratické společnosti nepatří
Podle něj jsme naprosto na konci s demokracií, pokud vojenský historik Prokop Tomek volá po tom, aby byla prolomena presumpce neviny a aby důkazní břemeno leželo na Babišovi, aby dokázal, že nebyl spolupracovníkem Státní bezpečnosti. „Ono to už má svoji tradici. Ta retroaktivita a přenos důkazního břemena pronikly už do tzv. antidiskriminačního zákona, který svého času prosadila známá kazašská psychiatryně Džamila Stehlíková v roli ministryně. Z toho zákona vyplynula povinnost žalovaného dokázat, že se ničeho nedopustil. Uvedu konkrétní příklad. Přijde romský občan do nějaké firmy a žádá práci. Majitel té firmy mu řekne, že pro člověka jeho kvalifikace žádnou práci nemají. On vychodil základní devítiletou školu, ale firma poptává ajťáky, inženýry, tak ať se nezlobí a zkusí to jinde,“ líčí Petr Žantovský možnou situaci.
Načež ovšem milý Rom navštíví policii, podá trestní oznámení, protože to nic nestojí a policie začne konat. „A ve finále, tedy pokud je pan Rom dostatečně důsledný a na svoji stranu si přitáhne média, tak vyrobí z toho daného podnikatele diskriminátora, který musí dokázat, že Roma nediskriminoval, když mu nedal zaměstnání a musí přistoupit na princip presumpce viny. Tedy předpokládáme, že jsi vinen. Dokaž, že nejsi. To je něco, co do normální demokratické společnosti nepatří. A už vůbec tedy ne z úst člověka, který by měl požívat jakožto historik společenskou autoritu. To, že politici reagují na konec Babišova sporu tak, jak reagují, počínaje premiérem a pokračuje dalšími exponenty, člověka nepřekvapí, protože to plyne z jejich dosavadní rétoriky. Za celé tři roky, co je naše ‚slavná‘ vláda u moci, všechny své neúspěchy, a že jich od ní hojnost byla, zdůvodňuje tím, že za to může Babiš,“ poukazuje mediální odborník.
Jinak by si koalice vykopala hrobeček pro volební agitace
Kdyby teď náhodou připustili, že za to Babiš nemůže nebo že na něj už nelze kydat hnůj tak snadno, protože je na světě verdikt, který to obvinění zpochybnil od základu, tak to by si vykopali sami hrobeček pro své příští volební agitace. „Takže to samozřejmě nepřipustí. Nebude se o tom psát; o čem se nepíše, jako by nebylo. Nastane cenzura mlčením a Babiš se bude nadále nazývat Burešem. Koneckonců tohle křivé obvinění stálo Babiše mnoho bodů i v prezidentských volbách. Místo normálního pracovníka PZO, který vyvážel naše zboží do zahraničí a staral se o naplňování státní kasy, byl zvolen špion, komunistický rozvědčík vycvičený pro boj s imperialismem. To je úplné popření celého polistopadového vývoje. Vnímejme, prosím, všechna mediální vyjádření na téma Babiš pod tímto zrcadlem, protože to jediné nevykazuje stopy pokřivení. A tím pádem nedeformuje skutečnost takovou, jaká je,“ zdůrazňuje Petr Žantovský.
Psali jsme:
Druhá glosa je ze zahraničí, ale může se velmi brzy týkat i nás. Jde o vstup moderních technologií, konkrétně takzvané umělé inteligence, do mediálního prostoru. „Už jsme si navykli, že podcasty a články na serverech různých našich médií načítá umělý hlas vytvořený AI. Nicméně ten původní text byl ještě stále vytvořen opravdovým novinářem a ten je pod tím podepsán. Jde jen o takovou úlitbu módě podcastů, případně šetření na hlasu skutečného člověka. Posluchače to vcelku nemusí trápit a může mu to být jedno. Nicméně v Krakově v polské rozhlasové stanici OFF Radio Kraków došlo k neobvyklé situaci, když byli živí moderátoři nahrazení komplet umělou inteligenci. Tři neexistující moderátoři Kuba, Emi a Alex komentují nějaké záležitosti, spíše lifestylové nebo kulturně společenské, protože to rádio je dosud zaměřeno, jak píší v médiích, na nezávislou kulturu,“ vysvětluje mediální analytik.
Může to vést k velmi silné a špatně rozeznatelné manipulaci
Provalilo se to po odvysílání rozhovoru týkajícího se současné literatury s básnířkou a nositelkou Nobelovy ceny za literaturu Wislawou Szymborskou, která ovšem zemřela před více než dvanácti lety. „To je trapnější než projekce nežijících umělců, třeba Michaela Jacksona, a vytváření umělých koncertů, nebo projekce Václava Havla svého času na 17. listopadu na Václavském náměstí. Mně to přijde značně morbidní, ale když to ta technologie umožňuje, tak se vždy najde někdo, kdo to využije. V daném případě nepochybně i s ekonomickým záměrem a efektem. Je v tom značné riziko dané tím, že umělou inteligenci sice programují skuteční lidé, ale ona má značné možnosti vlastní kreativity. Když může někdo oživit na jevišti Michaela Jacksona nebo Václava Havla, tak se může vytvářet absolutně virtuální realita, můžou se dělat rozhovory s kdekým nebo vydávat vyjádření lidí, kteří už jsou dávno za modrým obzorem,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Přitom je někdo ovšem může v tu chvíli vnímat jako určité nasměrování nebo vzor. „To je velmi nebezpečné, protože to může vést k velmi silné a velmi špatně rozeznatelné manipulaci. Nejsem zastáncem žádných zákazů, ale myslím, že by se tento typ vstupu digitálního světa do světa médií měl nějakým způsobem vymezit a definovat. A to například tím, že příslušné médium, v tomto případě stanice OFF, to sdělí před každým vystoupením té AI moderátorky či moderátora. Ozve se třeba: ‚A teď milý posluchači, vnímej, že tohle není pravda, to není svět, ve kterém žiješ, to je jakási umělá realita, kterou jsme vytvořili, aby ses pobavil.‘ Pak by to možná bylo snesitelné; nikoli ovšem rozhovor se zesnulou básnířkou bez jakéhokoli upozornění. Ten je zároveň hranicí jakékoli novinářské etiky. To by se rozhodně nemělo v žádném médiu objevit, aspoň ne v takovém, které si nárokuje mít pověst média seriózního,“ míní mediální odborník.
Dva mluvčí, aby se vyhazovaly peníze daňových poplatníků
Poslední glosa se týká změn v hradním týmu generálprezidenta Petra Pavla, konkrétně v týmu komunikace a tiskových mluvčích. „V něm je docela svižný pohyb personálních výměn už od loňska, kdy odešla z funkce tiskové mluvčí Markéta Řeháková, která de facto prošla s Pavlem celou předvolební kampaň a starala se o jeho veřejnou image. Pak se zřejmě nějak osobně nepohodla s paní Vohralíkovou, tehdejší kancléřkou, jež také vzápětí byla odejita. Nicméně v týmu mluvčích a pracovníků komunikace vidíme další a další změny. V pozici zástupkyně ředitele odboru komunikace spatřujeme Karolínu Blinkovou, která pracovala za Petra Dvořáka jako tisková mluvčí v České televizi. Do srpna tam působila Eva Hromádková, která odešla údajně na mateřskou, tak asi ano, proč by ne,“ poznamenává Petr Žantovský.
arm. gen. v.v. Ing. Petr Pavel, M.A.
Na její místo nastoupil jistý Filip Platoš, který působil také v České televizi, a doplnil tak v týmu tiskových mluvčích Vojtěcha Šeligu. „To je dost unikátní situace. Ještě jsem neviděl nejen prezidentský, ale v zásadě žádný úřad tohoto typu, který by měl dva tiskové mluvčí. To je dost atypické, protože tiskový mluvčí by měl být tváří té instituce. V tuto chvíli má tedy instituce generálprezidenta dvě tváře – Platošovu a Šeligovu – a není zjevné proč. Jestli je to jenom proto, aby se vyhazovaly peníze daňových poplatníků, pak tomu lze rozumět. To potom generálprezidentův tým zvládá brilantně. Nebo je tam jiný důvod. Předchozí prezident Zeman měl po paní Burianové, která tam působila krátce, tiskového mluvčího jenom jednoho, a to Jiřího Ovčáčka skoro 10 let,“ srovnává mediální analytik.
Místo silných person osoby, které veřejnost ani nezná
Předtím za prezidenta Václava Klause byl na Pražském hradě tiskový mluvčí také jen jeden. „Těch jmen se tam vystřídalo víc. Byl tam dokonce i novinář Tomáš Klvaňa, který ovšem vzhledem ke svým názorům, jež jsou velmi odlišné od Klausových, tam dlouho vydržet nemohl. To byl nějaký pokus a omyl, a vzápětí do pozice tiskového mluvčího nastoupil blízký spolupracovník Václava Klause Petr Hájek, jenž byl zároveň šéfem tiskového odboru, dnes se mu říká moderně odbor komunikace. Bylo tam několik tiskových pracovníků, ale tomu celému velel Hájek. Ten byl do jisté míry kromě pana prezidenta tváří Hradu. Když už ve druhém období nechtěl působit v každodenní tiskové rutině, stal se zástupcem pro určité typy kulturních činností a funkce tiskového mluvčího se ujal Radim Ochvat, kterého jsme potom viděli v PPF po skončení mandátu Václava Klause,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
JUDr. Jiří Pospíšil
Pokaždé to ovšem byl jeden tiskový mluvčí. „A vždy šlo o silnou personu, která svou autoritou často dokázala zlomit i sporné okamžiky vůči médiím a podobně. To platí i pro podniky jak obchodní, tak průmyslové. Vezměme Agrofert. Mnoho let měl tiskového mluvčího Karla Hanzelku a nemohli jste si poplést sjednocenost těch dvou identit, to znamená firmy Agrofert a pana Hanzelky. Dnes je tam pan Heřmanský. Vždycky se jedná o jednu osobu, která má na starosti komunikaci zejména vůči médiím. Proč má Pavel tiskové mluvčí dva, na to by měl odpovědět on. A proč jsou to ještě lidé, které většina veřejnosti nezná, tak to je také otázka k zodpovězení. Zatím to vypadá tak, že tiskovým mluvčím Petra Pavla je Petr Pavel. Když jsou mu kladeny nějaké otázky, tak na ně odpovídá on. Teď nehodnotím způsob, formu ani obsah odpovědí, ale tak to je,“ podotýká mediální odborník.
Mluvčím pro Pavla jako dělaným by byl plukovník Foltýn
V tomto smyslu považuje za nejefektivnějšího veřejného činitele svého druhu a svého času ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila, který neměl žádného tiskového mluvčího. „Mluvil zásadně sám za sebe, a mám za to, že to nebyla úplně špatná praxe. Jak je to dnes s našimi vládními mluvčími, moc nevím, protože se snažím sledovat spíše mediální realitu a kdo tam vidět je a kdo tam vidět není. Takže u mnoha resortů není zjevné, kdo tam je a zda tam vůbec nějaký mluvčí je. Myslím si, že by si měl Petr Pavel vzít z Pospíšila příklad a ty své přemnožené mluvčí nahradit velmi zdatným a koneckonců od něj pocházejícím organizátorem veřejné komunikace plukovníkem Foltýnem. To by byl mluvčí pro Petra Pavla úplně jako dělaný,“ ujišťuje Petr Žantovský.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovali 3 čtenáři)
Byl by ideálním mluvčím prezidenta Pavla plukovník Foltýn?
autor: Jiří Hroník
