Událostí tohoto týdne, a to nejenom v mediálním, ale i v politickém slova smyslu, je zcela jistě skutečnost, že došlo k ukončení sporu mezi Andrejem Babišem a slovenským ministerstvem vnitra. „To bylo zástupným stanovištěm za Ústav paměti národa, který původně Andrej Babiš žaloval pro nepravdivost jeho tvrzení o své spolupráci s komunistickou Státní bezpečností. Z mediálního hlediska to je velký bizár, neboť naše média jako by to odmítla vzít na vědomí. Mainstream dál pracuje s jakýmisi údajnými informacemi z Ústavu paměti národa. Přitom smír byl nepochybně vyvolán důkazním nedostatkem na žalované straně, tedy nejprve ústavu a poté ministerstva vnitra, na které role žalovaného přešla. Tato skutečnost vykazuje, že Babiš zkrátka a jednoduše se nerovná onen slavný ‚Bureš‘. Ovšem naše media to celkem ignorují,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Nejvíce ho v tomto smyslu rozezlil a velmi udivil historik z Vojenského historického ústavu v Praze Prokop Tomek. „Tenhle člověk se dopustil zvláštní věty v článku na Seznam Zprávách. Odcituji ji: ‚V tomto případě není důvod na té interpretaci cokoliv měnit, protože k žádnému důkazu o opaku nedošlo‘. Pozor! To je velmi zásadní věta, která prolamuje slavnou klasickou právní reguli o presumpci neviny. Tomek říká, že Babiš je prostě Bureš, jednoduše řečeno, protože nedokázal, že není. Ale nikdo mu nedokázal, že je. Tomek sám používá slovo interpretace, což samo o sobě je velice ošidné a zrádné slovo, které můžete použít pro jakoukoli interpretaci. To můžete interpretovat třeba holokaust jako boj dvou etnik. Ale bože, to nebyl boj dvou etnik, to byla genocida jednoho etnika druhým etnikem. Za tuto interpretaci, takzvanou ‚osvětimskou lež‘, může být člověk i odsouzen,“ připomíná mediální analytik.
Dokaž, že nejsi. To do demokratické společnosti nepatří
Podle něj jsme naprosto na konci s demokracií, pokud vojenský historik Prokop Tomek volá po tom, aby byla prolomena presumpce neviny a aby důkazní břemeno leželo na Babišovi, aby dokázal, že nebyl spolupracovníkem Státní bezpečnosti. „Ono to už má svoji tradici. Ta retroaktivita a přenos důkazního břemena pronikly už do tzv. antidiskriminačního zákona, který svého času prosadila známá kazašská psychiatryně Džamila Stehlíková v roli ministryně. Z toho zákona vyplynula povinnost žalovaného dokázat, že se ničeho nedopustil. Uvedu konkrétní příklad. Přijde romský občan do nějaké firmy a žádá práci. Majitel té firmy mu řekne, že pro člověka jeho kvalifikace žádnou práci nemají. On vychodil základní devítiletou školu, ale firma poptává ajťáky, inženýry, tak ať se nezlobí a zkusí to jinde,“ líčí Petr Žantovský možnou situaci.
Načež ovšem milý Rom navštíví policii, podá trestní oznámení, protože to nic nestojí a policie začne konat. „A ve finále, tedy pokud je pan Rom dostatečně důsledný a na svoji stranu si přitáhne média, tak vyrobí z toho daného podnikatele diskriminátora, který musí dokázat, že Roma nediskriminoval, když mu nedal zaměstnání a musí přistoupit na princip presumpce viny. Tedy předpokládáme, že jsi vinen. Dokaž, že nejsi. To je něco, co do normální demokratické společnosti nepatří. A už vůbec tedy ne z úst člověka, který by měl požívat jakožto historik společenskou autoritu. To, že politici reagují na konec Babišova sporu tak, jak reagují, počínaje premiérem a pokračuje dalšími exponenty, člověka nepřekvapí, protože to plyne z jejich dosavadní rétoriky. Za celé tři roky, co je naše ‚slavná‘ vláda u moci, všechny své neúspěchy, a že jich od ní hojnost byla, zdůvodňuje tím, že za to může Babiš,“ poukazuje mediální odborník.
Jinak by si koalice vykopala hrobeček pro volební agitace
Kdyby teď náhodou připustili, že za to Babiš nemůže nebo že na něj už nelze kydat hnůj tak snadno, protože je na světě verdikt, který to obvinění zpochybnil od základu, tak to by si vykopali sami hrobeček pro své příští volební agitace. „Takže to samozřejmě nepřipustí. Nebude se o tom psát; o čem se nepíše, jako by nebylo. Nastane cenzura mlčením a Babiš se bude nadále nazývat Burešem. Koneckonců tohle křivé obvinění stálo Babiše mnoho bodů i v prezidentských volbách. Místo normálního pracovníka PZO, který vyvážel naše zboží do zahraničí a staral se o naplňování státní kasy, byl zvolen špion, komunistický rozvědčík vycvičený pro boj s imperialismem. To je úplné popření celého polistopadového vývoje. Vnímejme, prosím, všechna mediální vyjádření na téma Babiš pod tímto zrcadlem, protože to jediné nevykazuje stopy pokřivení. A tím pádem nedeformuje skutečnost takovou, jaká je,“ zdůrazňuje Petr Žantovský.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník