Proto tolik rozruchu vzbudilo její prohlášení pro německou televizi ARD, v němž se vyslovila pro nasměrování evropské integrace k "politické unii" otevřené sice celé dnešní sedmadvacítce, ale k níž by měli dospět jen ti, kteří by o to stáli.
Zaznělo to jako výbuch, který možná nechtěně pomohl odpálit stále ještě čerstvý francouzský prezident Fran ç ois Hollande. Ten vyzval k diskusi mezi členy Evropské unie, kde by neměla platit předem žádná tabu. K takovým tabu se až dosud počítaly jakékoli řeči o dvourychlostní Evropě, tedy o vývoji, který by přinesl vznik pevného, vzájemně provázanějšího jádra dosavadního celku, ba možná dokonce jádra uvnitř dnešní eurozóny.
Je pochopitelné, že vzhledem možným důsledkům se nejvíce pozornosti soustředilo na kancléřčin výrok o politické unii. Proto se ironicky ozývalo, že jestli Fran ç ois Hollande chtěl porušit některá tabu, těžko si nyní může stěžovat. Všeobecně se předpokládá, že nástupce Nicolase Sarkozyho se neodchýlí od tradice, která velí, že Paříž vždy a ve všem dávala přednost uspořádání, kde si hlavní a rozhodující slovo ponechávají jednotlivé národní státy anebo ještě lépe zvláště ty větší. Takové pojetí se s politickou unií smiřuje těžko.
Ve výrocích německé kancléřky pro televizní stanici ARD však bylo podstatné, čím svůj ohlašovaný záměr politické unie doprovodila či podmínila. Zaprvé, mluvila o delším postupném procesu, tedy o ničem, co by bylo na pořadu příštího dne, týdne či měsíce. Ještě nápadnější bylo, jak Angela Merkelová spojovala svou vizi s řešením akutních problémů eurozóny. Znovu zdůraznila, že spořádané státní finance a podpora hospodářského růstu jsou jen dvě strany téže mince. Přeloženo do srozumitelna: Německo není ochotno znovu platit a zaručovat se za ty členy eurozóny jako Řecko či nejnověji Španělsko, pokud se tyto země nezaručí, že si dají své státní a veřejné finance do pořádku. Ještě jinak vyloženo: Výklad o perspektivě politické unie tak měl velice aktuální smysl.
Technicky je přístup Angely Merkelové docela pochopitelný. Nechce se dnes zavazovat, že pomůže například Řecku, které za týden, v neděli 17. června, čekají opakované parlamentní volby. V nich má velkou naději uspět levicové sdružení Syriza, jehož předák Andreas Tsipras voličům slibuje, že je zbaví úsporných závazků a že jim zároveň v peněženkách zůstanou eura a centy. Za těchto okolností by se i sebemenší náznak německého ústupku či vstřícnosti vykládal tak, že se nátlak na Berlín vyplácí.
Důvody kancléřčiny obezřetnosti až váhavosti jsou zřejmé. Proti nim však stojí nepopiratelný fakt, že ten, kdo ztrácí čím dále tím více trpělivost, jsou investoři na finančních trzích, kteří jsou v nervózní atmosféře stále méně ochotni kupovat státní dluhopisy zemí jako Řecko. Je tu zřetelné napětí mezi krátkým časem, ve kterém reagují finanční trhy, a zdlouhavostí rozhodování politiků, kteří musí dbát na platné zákony a ústavy a někdy mnohem více na nálady voličů.
Co mohla Angela Merkelová svými výroky pro televizní stanici ARD sledovat? Jeden, obecnější vzkaz sděloval ostatním členům Evropské unie, že Berlín má - ostatně jako vždy - zájem, aby se ekonomická integrace rozšířila a doplnila i o integraci politickou, nyní s dodatkem, že se stejným směrem nemusejí vydat všichni. Jiný vzkaz mířil do bezprostřednější budoucnosti. Kancléřka se jako obvykle před summitem, od něhož se očekávají významnější rozhodnutí, snažila prosadit střízlivější tón. Koncem června proto v Bruselu unie nepodnikne zásadní kroky. Pokud však bylo Angele Merkelové dobře rozumět, stejně tak je možné, že sedmadvacítka anebo její část se dohodne na jakémsi cestovním plánu, jehož cílem by ona politická unie mohla být.
Otevírají se tu tak možná před námi dveře k velké hře, jejíž důsledky se budou týkat jak těch, kteří větší vzájemné propojení podpoří, tak i těch, kteří se mu vyhnou. Tento výhled může některé země lákat a jiné zneklidňovat. O výsledku této hry se však může rozhodnout ještě dříve, než se k ní zmíněný cestovní plán podaří nakreslit. O finančním kolapsu Řecka či Španělska se bude rozhodovat v příštích týdnech, ne-li dokonce dnech.
Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
