V souladu s přáním většiny svých spoluobčanů sice ujišťoval, že země bude nadále používat euro, ale zároveň sliboval, že pokud stane v čele vlády, zbaví Atény dosavadních dohod s trojkou věřitelů – Mezinárodním měnovým fondem, Evropskou centrální bankou a Evropskou komisí – a zbaví zemi nepopulárních úspor.

Když dnes Tsipras svou někdejší rétoriku mírně brzdí, je to paradoxně proto, že by se mu jeho přání dostat se k moci mohlo splnit. Tuto vyhlídku přiblížil nynější premiér Antonis Samaras, když se rozhodl, že urychlí volbu prezidenta, ačkoli se vládní koalice konzervativců a socialistů nemůže spolehnout, že sežene alespoň v třetím kole, které se má konat 29. prosince, v parlamentu potřebnou třípětinovou většinu.

Podle ústavy pokud není hlava státu vybrána ani ve třetím, rozhodujícím kole, je nutno vypsat parlamentní volby. Řecko si tak vyzkouší, že i když jeho prezident má převážně ceremoniální pravomoci a reprezentativní roli, může se jeho volba stát politikou první třídy.

V rozhodování poslanců se bude promítat několik tlaků. Z jedné strany bude vládní koalice spoléhat, že by se k ní mohli přidat zástupci menších stran a nezávislí z prosté obavy, že podle průzkumů veřejného mínění takřka polovina poslanců své funkce neobhájí.

Pokud by premiérovi sázka vyšla a prezident byl zvolen, pozice vlády by posílila. Samaras počítá i se záložním plánem, že v předčasných volbách by se pokusil opakovat scénář z června 2012, kdy sice mnoho Řeků lákaly protestní slogany Syrizy, ale zároveň se obávali, že krajní levice nedokáže s věřiteli vyjednat to, co slibuje, a navíc vystraší investory a obchodníky natolik, že zemi nemine bankrot.

Proto Alexis Tsipras v posledních týdnech začal doma svou rétoriku zmírňovat a do evropských metropolí vyslal své zástupce, aby plány Syrizy vysvětlovali, protože pochopil, že on k úspěchu potřebuje hlasy voličů a ekonomika vládu, která má důvěru doma i v zahraničí.

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.