Na příspěvek na obnovitelné zdroje energie jsme si už pomalu zvykli, tvoří nedílnou část našeho vyúčtování za elektřinu. Byť se Energetickému regulačnímu úřadu povedlo pod mým vedením částku zastropovat na 495 korun připlácených ke každé megawatthodině, stále to je nezanedbatelná suma. Navíc zbytek se doplácí ze státního rozpočtu, na který se skládáme my všichni, daňoví poplatníci.

Faktury za elektřinu ale nejsou jediné, kde mohou obnovitelné zdroje spotřebovávat naše neobnovitelné peníze. Když jsem nastupovala do úřadu, hrozilo, že se podobná položka objeví i ve vyúčtování za plyn. Abych byla korektní, způsob financování tehdy jasný nebyl. Ale podpora výroby biometanu plánovaná byla. Ať už by se náklady projevily na fakturách spotřebitelů nebo v některé z kapitol státního rozpočtu, někdo by je zaplatit musel. Proto jsem zasáhla a podílela se na zastavení dotací pro biometan.

Přijde mi jako podezřele velká náhoda, že sotva „vytáhnu paty z ERÚ", je biometan a jeho podpora znovu na stole. Diskutuje o něm odborná a především politická veřejnost. Mohu jen doufat, že mi brzy nepřijde vyúčtování za plyn, kde uvidím nový poplatek.

Lidé mi často předhazují, že jsem proti obnovitelným zdrojům zaujatá. Není to pravda. Za mého působení se ERÚ zasadil například o zavedení zjednodušeného připojení zdrojů elektrické energie do výkonu 10 kW bez licence. Těmito zdroji bývají typicky malé střešní instalace fotovoltaických panelů. Ne, obnovitelné zdroje mi opravdu nevadí. Zaujatá jsem ale proti drahým a neefektivním řešením. Dotacím!

Biliónové projekty, jako je podpora obnovitelných zdrojů, musí být dopředu promyšlené, přijít ve správnou dobu a do patřičného prostředí, které je na ně připraveno, takže nevyvolají zbytečné náklady navíc. Nezbývá mi než věřit, že nás biometan nepovede po stejné cestě jako solární parky, kterými naše pole osela dotační revoluce vrcholící rokem 2010. Její drahé výpěstky budeme sklízet přinejmenším do roku 2030.