Samozřejmě se našel jeden hlas, že tomu nerozumím, ať se nejdříve seznámím s tím, co skupina expertů vytvořila k tomuto tématu. Právě tento rádoby poradce zapomíná na to, že bychom diskuzi kolem důchodů měli zahájit tím, kde jsou peníze z důchodového účtu, který byl veden samostatně od státního rozpočtu do roku 1990. V té době jsme měli naspořeno – přebytek desítky miliard korun. Tam musíme začít s důchodovou reformou a tyto peníze valorizované vrátit.

Velmi ctím různé názory, stanoviska a nebudu je ani chválit ani rozporovat. Prostě se pouze s tímto názorem neztotožňuji. Nevidím důvod, proč by měla být důchodová reforma odvislá např. od počtu dětí – snad minimálně čtyř, aby měl na nás kdo pracovat. Nevidím důvod, aby bezdětní byli „sankcionováni“ za to, že nemají děti a tudíž na ně nebude mít kdo později pracovat. Nevidím důvod, aby se kvůli důchodové reformě, či zvyšování důchodů zvyšovaly daně.

K výše uvedenému jen doplňuji, že určitá solidarita musí být a to nejen v důchodovém, ale i zdravotnickém systému. To snad chápe každý. Ale tato solidarita je již částečně obsažena ve stávajícím daňovém systému. Podpora rodin s dětmi, kterou stát praktikuje i prostřednictvím snížení daní a dalšími výhodami je velmi správná. Dovolím si napsat, že tuto podporu rodin s dětmi bych prosazovala podstatně vyšší. Takováto podpora má smysl pro národ, výchova dětí a vzdělané následné generace. To má smysl, nikoliv nesmyslné vyhazování veřejných financí např. na podporu slunečních elektráren. Bohatství národa je právě v našich dětech. Asi následující větou rozzlobím všechny hlupáky. Kim Ir-sen nazval děti „králi země“, když prý Korea jiných králů nemá. A já si dovolím použít jeho příměr „děti jsou králi země“ v dětech je bohatství budoucnosti. Není možné, aby naše děti strádaly, nebo dokonce jejich matky, přestože pracují, neměly peníze na oběd ve školní jídelně! Hlavně, že dotace na solární elektrárny tečou proudem do kapes několika nenasytných jedinců v řádu desítek miliard korun ročně.