Oprávněně kritizovaná veřejnoprávní Česká televize pokračuje dále, bez „zardění“ v praktikách, které si ostatní media jen stěží mohou dovolit. Jeden z posledních příkladů vypadá asi zjednodušeně takto, přičemž o vyváženosti zpravodajství nelze vůbec hovořit.

• Počátkem roku 2018 probíhal odvolací soud u Vrchního soudu v Olomouci. Soudní líčení probíhalo asi týden. Ihned na počátku v hlavním zpravodajství odvysílala ČT informaci o tomto procesu, kde „objednatelé“ trestního stíhání očekávali pravomocné odsouzení Aleny Vitáskové (bývalé předsedkyně ERÚ)
• Na „podporu“ negativního veřejného mínění „přispěchala“ ČT, mimo jiné i pan Železný, a to jakých „zločinů“ se měla Alena Vitásková dopustit, přičemž zamlčel, že v té době, kdy byly licence u dvou solárních elektráren vydány, byl předsedou ERÚ pan Josef Fiřt, nikoliv Alena Vitásková.
• Odvolací soud, i přes tento „pomlouvačný výstup“ ČT Alenu Vitáskovou zprostil, což zřejmě toto veřejnoprávní medium „těžce“ neslo a použilo další „výmluvný“ komentář, tentokrát v jiném pořadu.
• Po odvysílání nepravdivých informací v hlavním zpravodajství žádala poškozená omluvu a uvedení nepravdivé informace na pravou míru.
• Česká televize reagovala v tom smyslu, že požaduje lhůtu pro omluvu prodloužit, protože je to právně složité téma.
• A zde je první zamyšlení: „Když spustí veřejnoprávní medium pomluvu, tak to složité téma pro ni není. Když se má omluvit, tak to je právně složité.
• Pokud to v té době projednávala například s žalobcem Radkem Mezlíkem, nebo panem Rostislavem Krejcarem, či Antonínem Panákem, kteří byli přímí účastníci „zločinu“ a velmi často k této kauze v České televizi vystupovali, tak lze konstatovat, že to byla velmi zajímavá spolupráce.
• Nejen proto, že státní zástupce Radek Mezlík, žádal v kontextu stanoviska Nejvyššího soudu zproštění Aleny Vitáskové, že skutek, za který byla stíhána, nebyl trestným činem.
• Česká televize se po té již nikdy neozvala. Asi její analytici vyhodnotili, že když je „bába“ zproštěna, tak proč se omlouvat?
• Po neúspěšné snaze poškozené, aby se jí za nepravdy o ní šířené Česká televize omluvila a to ve stejné délce a době vysílacího času a dala věc na pravou míru touto smírčí cestou, Vitásková nerezignovala na svá práva.
• Podala prostřednictvím svých advokátů na právnickou osobu Českou televizi trestní oznámení, za šíření pomluvy a to dokonce ve veřejnoprávním mediu.
• Po několikaletém martyriu oznámení dospělo až k NSZ Pavlu Zemanovi, jako konečné instanci. Výsledek? Na mnohastránkovém vyrozumění (proti němuž není odvolání) je možno pochopit, že někdo o vás může beztrestně šířit pomluvu a nic se mu v trestně právní rovině nestane.
• Dalším krokem byla občanská žaloba k soudu, kdy za pomluvu a poškození jména žádala poškozená nízkou finanční satisfakci a to i z důvodu, aby se pomluva nestala i nadále beztrestnou praktikou, kterou si Česká televize bez následku může dovolit.
• Soud žalobě vyhověl, Česká televize se údajně k žalobě nevyjádřila.
• Když Městský soud Praha vydal rozsudek (červenec 2020), probudila se i Česká televize z letargie a použila vžitou praxi? Tím je myšleno podivné praktiky, které ji všichni, nebo téměř všichni tolerují.
• Česká televize se obrátila na soud, že se k žalobě vyjádřila, ale vyjádření se ztratilo na poště.
• Soud v dané věci zasedal, ztracená, nedoručená pošta soudu (roztrhaná obálka z pošty) se nějak našla???? Soud věc zrušil a vrátil k novému projednání.

Pohádka o „Kulihráškovi“ by mohla končit, jenže nekončí. Institut Aleny Vitáskové z.s. (IAV) se obrátil na Radu pro rozhlasové a televizní vysílání, kterou žádá mimo jiné o stanovisko zda:

        a) Česká televize jako veřejnoprávní televize má datovou schránku?
        b) Proč ČT datovou schránku nepoužívá?
        c) V kterých případech používá datovou schránku?
        d) Proč datovou schránku nepoužívá při komunikaci se soudy?