Podle zákona o volbách do zastupitelstev krajů skutečně platí, že funkce člena zastupitelstva kraje je neslučitelná s funkcí vykonávanou na ústředním orgánu státní správy nebo na orgánu státní správy s celostátní působností a Ministerstvo pro místní rozvoj takovým úřadem bezesporu je. Zdálo by se tedy, že výklad ministra vnitra je správný.

Pokud se však podíváme do zákona o státní službě, zjistíme, že tento zákon upravuje danou problematiku odlišně. Podle něj do služebního poměru nelze přijmout člena zastupitelstva územního samosprávného celku, který je pro výkon funkce dlouhodobě uvolněn.

Nedosažitelný ideál

Ačkoli je předmětné ustanovení formulováno tak, že se vztahuje pouze na přijetí do služebního poměru, ve skutečnosti se jedná i o překážku trvání již existujícího služebního poměru, jako má právě Klára Dostálová.

Uvolněný člen zastupitelstva kraje není každý zastupitel kraje, ale pouze ten, který byl pro výkon své veřejné funkce dlouhodobě uvolněn z původního zaměstnání.

Tím u něj nastaly překážky na straně zaměstnance při výkonu činností v jiném zájmu a náleží mu nárok na pracovní volno bez náhrady mzdy a namísto toho pobírá za výkon funkce uvolněného člena zastupitelstva odměnu, a to z rozpočtu příslušného kraje. Jeho pracovní poměr k původnímu zaměstnavateli však trvá.

Je zřejmé, že slučitelnost funkce zastupitele kraje upravuje volební zákon a zákon o státní službě odchylně.

Zatímco volební zákon stanoví neslučitelnost funkce typu náměstkyní ministryně pro místní rozvoj s funkcí člena zastupitelstva, a to jak uvolněného, tak i neuvolněného, zákon o státní službě stanoví tuto neslučitelnost pouze ve vtahu k funkci uvolněného člena zastupitelstva. Oba dva zákony mají stejnou sílu, jsou stejně platné a účinné.

Právní řád by měl být vnitřně bezrozporný. To je však téměř nedosažitelný ideál. V praxi jsme často svědky případů, kdy na tentýž právní poměr dopadá několik navzájem si protiřečících právních norem. V takovém případě je nutno použít některou z výkladových metod práva.

V tomto případě se nabízí použití tzv. kolizních pravidel. Tato pravidla stanoví prioritu a hierarchii právních norem.

Zákony stejné právní síly

Tato pravidla jsou v zásadě tři. První zní, že právní norma obsažená v předpisu vyšší právní síly má přednost před normou obsaženou v předpisu nižší právní síly, tzn. například ústavní zákon má přednost před „obyčejným“ zákonem, který má zase přednost před nařízením vlády nebo vyhláškou.

V daném případě se však tato zásada nedá použít, protože jde o zákony stejné právní síly. Druhou zásadou je, že zvláštní norma má přednost před normou obecnější, subsidiární, která se uplatní jen tam, kde zvláštní právní předpis věc sám neupravuje.

Zákon o volbách do zastupitelstev krajů však není ve vztahu speciality k zákonu o státní službě a naopak. Ani tato zásada tak není aplikovatelná. Zbývá tedy poslední zásada, která říká, že pozdější, resp. později účinný právní předpis má přednost před dřívějším („starším“) právním předpisem.

Zákon o státní službě nabyl účinnosti 1. 1. 2015, kdežto zákon o volbách do zastupitelstev krajů nabyl účinnosti dne 1. 6. 2000.

Ačkoli se ve výše uvedených kolizních normách hovoří o „derogaci“, nejde o zrušení zákona jako takového, ale platí, že se určitá právní norma na daný případ neaplikuje.

Vzhledem k tomu, že pozdějších zákonem je v tomto případě zákon o státní službě, je nutno na případ slučitelnosti funkce náměstkyní ministryně pro místní rozvoj a krajské zastupitelky použít tento předpis, který stanoví, že tyto funkce by byly neslučitelné pouze v případě, že by se Klára Dostálová stala dlouhodobě uvolněnou členkou zastupitelstva kraje.

Pokud tedy ministr vnitra mandát Kláry Dostálové zruší, dopustí se porušení služebního zákona, jehož by měl být jedním z hlavních garantů. 

Psáno pro HlidaciPes.org, Ústav nezávislé žurnalistiky.