Tenhle vtip jsem za komunistů milovala. Přesně totiž popisovat jednu starou sovětskou propagandistickou techniku. Američané ji v padesátých letech pojmenovali „Whataboutism“. To když William Averell Harriman kritizoval v roce 1947 vzmáhající se sovětský imperialismus a Ilja Erenburg mu v listu Pravda odpověděl, že Američané se mají raději starat o rasovou segregaci a nerovnost.

Česky by se asi řeklo „avyzasismus“, ale „vodebautismus“ mi znělo nějak veseleji. Vodebautismus je v podstatě technika, která nepříjemný dotaz po pravdivé podstatě průšvihu odklání směrem k útoku na chyby tazatele nebo chyby systému, kterému tazatel důvěřuje. Cílem vodebautisty je vyvolat nejistotu o tom, zda existuje morálka. Je to levnější než natáčet filmy o krásném spasitelském Rusku – ostatně na to dnes už nikdo neskočí.

Pamatujete, jak se poprvé začaly spouštět internetové diskuze pod články a blogy? V České republice, která sloužila jako testovací poloprovoz všech posléze celosvětově uplatněných metod, bylo čtení těchto diskuzí opravdovým utrpením.

Každý druhý komentář v nich byl plný urážek, sprostoty, nenávisti, negace, zpochybňování všeho, co jsme měli za původně dobré. Na všem lze najít smradlavou nit a tito diskutéři – na rozdíl od nás, kteří taky musíme někdy pracovat – hledali pilně a neúnavně a lili špínu pod každičký článek. Jejich silná emocionální hodnota mi bránila uvědomit si, že jsou to stále titíž, dvacet až třicet lidí, kteří pilně píší a píší. To je statisticky úplně zanedbatelné číslo. Ale dokázali mylně přesvědčit mě a tisíce jiných čtenářů, že Češi jsou zakyslí, zákeřní frustráti. Tady se myslím zrodil pojem „pravdoláskař“, který zesměšnuje Havlovo: Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí.

Slovo pravdoláskař dehonestuje nepřátele lži. Pravda a láska neexistují, a kdo tomu věří, je idiot. Původně to nám, městským českým cynikům přišlo docela cool. Moravané a venkované reagovali zdrženlivěji, vysmívání se tradičním pojmům není úplně jejich parketa. Ale brzy se to rozšířilo jako mor. Skepsi a cynismus máme všichni zažrané pod kůží, a tak netrvalo dlouho a náš strach se za vydatné pomoci článků z ruských serverů zhmotnil do podoby vraždícího uprchlíka s „ajfounem“. Bez váhání jsme uvěřili, že „městský intoš, kavárenský povaleč, dobroser, havloid a pravdoláskař“ je nepřítel zdravě uvažujícího selského lidu, protože ho platí miliardář Soros. Strach totiž vypíná schopnost klást si logické otázky a ověřovat fakta. Limbický systém, jehož smyslem bylo připravit nás na útěk či boj a moc u toho „nešpekulovat“, je nejlepším spojencem propagandistických operací.