Pevně věřím, že se stejně jako já řadíte k první skupině a těch druhých je menšina. Pokud to tak je, pak v posledních týdnech pozorujete tu neuvěřitelnou špínu, která se v naší zemi odehrává. Jsem optimista a věřím, že vy jste stejně jako já prokoukli tu odpornou politickou hru. Nebo spíš snahu o politickou popravu s vykonstruovaným politickým a mediálním procesem. Ano, samozřejmě, mluvím o Karle Šlechtové, ministryni obrany, na kterou je tlačena mediální špína a uměle stvořený humus za účelem její diskreditace, aby měl Babiš „argumenty“, proč ji vyškrtnout ze svojí příští vlády. Nebo to snad nevidíte a patříte k těm, kteří si na ni zanadávají, protože prý zneucitla hrob neznámého vojína a údajně si užívala „luxusu“ na letišti? Jestli tomu vážně věříte, nepřestávejte teď číst a udělejte si se mnou malou rekapitulaci.

Kampaň proti ministryni Šlechtové už trvá delší dobu, ale za poslední týden je to extrémní, takže si shrneme jen poslední týden. Čím to začalo? Reportáží a článkem snažícím se budit rádobyspravedlivé pohoršení, že ministryně obrany a vlastně šéfka armády zneuctila posvátné místo (hrob neznámého vojína v Národním památníku na Vítkově), když před týden starý věnec při soukromé procházce položila milovaného psa, udělala fotku a poté ji umístila na svůj instagramový účet. Četli jsme o „strašném znesvěcení“, o „neúctě k historii a padlým vojákům“ a podobné slinty. Ale proč zneuctění? Je pes špinavé zvíře? Je pes, kterého třeba máte i vy doma a máte ho za člena rodiny, pro vás něčím odporným? Těžko, že. Já třeba pravidelně beru svého psa na hřbitov, kde zapaluju svíčky za svého dědu, prapabičku a další. Oba měli psy rádi. A klidně ho nechám, ať si sedne na hrob. Proč by nemohl? A beru to jako zneucnění hrobu svých předků? Proboha ne, naopak!

Tak se nad tím celým zamyslete. Jasně, kdyby ministryně vzala svého psa při nějakém oficiálním pietním aktu nebo akci a toto udělala, odsouzení by bylo oprávněné, jasně. Ale to by udělala těžko. Hlavně se nic takového nestalo. Prostě se byla projít, s malým psím společníkem v ruce nebo tašce a udělala mu fotku, kterou pak pověsila na svou soukromou fotografickou sociální síť. No to je vážně strašný! Ach jo. A mimochodem, víte, že během války hojně pomáhali a byli využíváni psi? Že de facto mají svůj (byť třeba malý) podíl na konečném vítěství? A víte, že i psi byli a jsou vyznamenávání našimi lidskými medailemi a oceněními? Takže shrnutí pseudokauzy se psem: účelová snaha likvidovat politika, na kterého evidentně není co relevantního najít.

A další věc. „Šlechtová si užívala luxusu na letišti! Utratila 310 tisíc korun!“ Ježiši, jaká tragédie! Tak a teď zase vážně a bez emocí. Kdo jiný než ministr, vrcholný člen exekutivy státu s diářem přeplněným od rána do večera by měl (ideálně povinně) využívat možnosti přednostního odbavení na letištích a ušetřit až dvě hodiny zbytečného čekání v letištní hale?! Máme patnáct ministrů, kteří podle jednotlivých resortů řídí celý stát. To je jako chtít po prezidentovi, aby jezdil do práce metrem nebo autobusem, protože přece strašně moc utratí při cestování v limuzíně s policejním doprovodem! Že vám to zní šíleně? No jistě, a totéž je to v případě člena vlády. Úkolem ministra je odpovědně a naplno řídit svůj úřad a neztrácet drahocenný čas, kterého se mu beztak nedostává. Proč tohle nikoho po přečtení štvaného článku v LN nenapadlo? Kvůli šílené lidská závisti? Nebo se pouze lidé nechali obelhat záměrně zmanipulovaným textem?

Mimochodem, ministr má z titulu své funkce nárok na vládní speciál, kterého Šlechtová na MMR nevyužívala. Místo toho létala normálně linkou v economy třídě stejně jako běžní lidé, žádná luxusní bussines class. Prostě šlo o čas. Já vím, je snadné nechat se unést mediální vlnou (v tomto případě vlnou špíny), uvěřit tomu a v hospodě si pak zanadávat. Masaryk říkal, že myšlení bolí. Možná by nebylo od věci, kdybychom příště všichni při čtení každého podobného článku dobrovolně absolvovali dávku bolesti. Pak by nám totiž mohlo dojít třeba to, že na obraně jsou ve hře zakázky za desítky miliard korun. A Šlechtová zjevně není žádná figurka, která podepíše všechno, jak by si někteří přáli. Naopak. Od nástupu se začala podle veřejných vyjádření na všechno ptát, zadala audity a nechala právníky zkoumat připravené smlouvy. Ono totiž, pokud něco za miliardy jako ministr podepíšete, pak se ukáže, že to bylo pro stát nevýhodné, zavřou vás. Je proto opatrnost a snaha udělat vše výhodně pro stát odsouzeníhodná? Těžko. Přesně naopak. Takže příště prosím přemýšlejme.

A vám paní ministryně, kdybyste tuhle mou snahu a zformulování několika myšlenek náhodou četla, přeji pevné nervy. Nedejte se a nepodléhejte myslnému dojmu, že jsou normální lidé proti vám. Nejsou. Akorát nemají moc odvahy nahlas promluvit.

Antonín Havlíček