Měli jsme generaci ztracenou s determinujícím zážitkem první světové války, generace nové republiky,  hospodářské krize, obrany národa, prohry druhé světové válka, míru a zapomnění, modrých košil padesátých let, obrodného procesu a normalizace.

17. listopad 1989 zrodil generaci svobody a po ní nastoupila generace pravidel podle peněz poznamenaná privatizací.

Generační výzkum měl i prognostickou vizi. Předpokládal, že vstupem do Evropské unie se zformuje generace EURO, tj. mladých lidí zaměřených na evropské společenství. Krize EU to znemožnila a naše společnosti zatím nebyla schopná pro zrod generace jiného typu než je generace peněz vytvořit podmínky. A mladí lidé sami k tomu nenašli vnitřní sílu.

Podle jednoho našeho předního sociologa to proto spíš bude generace zklamání. A zrovna v Den boje za svobodu a demokracii ji jedna známá dokumentaristka označila za generaci apatickou.

Ale je tomu skutečně tak, když se jen na pražských ulicích letošního 17. listopadu objevilo desítky tisíc lidí, mezi nimiž se na třiceti shromážděních objevilo i tisíce mladých? Jde ovšem o to, aby se nová generace neformoval jen proti něčemu, ale za něco. Letos to bylo za svobodu a demokracii.

Autor je sociolog.

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami.