Fialovo bilancování

Petr Fiala se před kongresem pokusil stav opoziční alternativy zhodnotit. Z posledních čtyř voleb od podzimu 2017 vyvodil, že jejich výsledky prokazují posilování pravice a porážku vlády. Z analýzy účasti v uvedených volbách lze ale vyvodit něco zcela jiného: pro české voliče jsou volby do Senátu a Evropského parlamentu mimo ohnisko jejich zájmu. Preferují ty volby, které vedou k exekutivní moci v republice, tj. prezidenta, Poslanecké sněmovny a krajských a místních zastupitelstev.

Psal-li Petr Fiala o „předobraze“ budoucí vlády, Centrum pro výzkumu veřejného mínění přišlo s jiným zjištěním: Dosavadní koalice podporovaná komunisty by dostala téměř polovinu hlasů (47,5 procenta) a měla by 117 poslanců. Tzv. demokratická opozice by získala jen třetinu hlasů (34 procent) a 74 poslanců; na SPD by zbylo 9 poslanců (5,5 procenta). Fialova ODS posílila jen proto, že se jí podařilo vyluxovat všechny ostatní pravicové demokratické strany (KDU-ČSL, STAN a TOP 09); o Trikoloře Václava Klause ml. bychom zatím jen spekulovali. Volební matematika a realita jsou neúprosné. Poslední průzkum STEM z prosince 2019 postavení koalice ještě posílil, dostala by 48,2 procenta hlasů a měla by ve sněmovně ústavní většinu.

Co s Milionem chvilek?

Ne každá příležitost mediálně vystoupit je politickým bonusem. To se stává i Petru Fialovi. V rozhovorech to nemusí být jen nepříjemnými otázkami moderátora, ale prostě malou připraveností.

Fiala to prokázal v rozhovoru s Radkem Bartoníčkem pod názvem Není pravda, že Babiš je génius a my ostatní jsme neschopní. Tvrdil v něm, že „ODS se už nyní přibližuje hnutí ANO podstatně více, než ukazují průzkumy veřejného mínění“. Věří, že volby v roce 2021 vyhrají, což znovu chce dokázat nesrovnatelnými výsledky voleb do Evropského parlamentu a do Senátu. Jako politolog by to měl vědět.

Je jistě potěšitelné, alespoň pro jeho stoupence, má-li předseda po šesti letech pádu Nečasovy vlády stále takové sebevědomí. Zvláště hrozí-li, že pravice si na vládu ještě stejný počet let počká.