Podobně aktuálně kdybychom se potulovali v sobotu po newyorkské čtvrti Chelsea, mohli bychom být mezi třicet zraněnými nejspíš podomácku vyrobené výbušniny. A asi by nás zas tak moc nezajímalo rozjímání místního starosty, jestli jde o skutek nějakého šílence, osamělého teroristy nebo dokonce terorismus mezinárodní. Ostatně k většině podobných aktivit se Islámský stát rychle přihlásí. I když se na nich bezprostředně nepodílel. Určitě ale ideologicky, přinejmenším tím, že se podílí na vytváření atmosféry, která k terorismu vede.

Symbolicky se tomu říká být v nesprávnou dobu na nesprávném místě. Kdybyste podlehli strachu, mohli byste si myslet, že dneska nebo zítra se vám může totéž stát v metru, v tramvaji nebo na ulici. Statistici vám trochu cynicky vypočítají, že spíše vás přejede auto. Skeptici dodají... zatím. Nikdo vám neřekne, co to dělá s vaší psychikou. Člověk si údajně zvykne i na šibenici. Psycholog vás ale přesvědčí, že všechno se nějak člověku zapisuje do vědomí a podvědomí. Těžko s pozitivními důsledky.

Jen tak jakoby sledujeme dobový seriál. Po organizovaných teroristických útocích v Paříži a v Bruselu jich jednotlivci odehráli na různých místech hned několik: v německém Viernheimu, americkém Orlandu, Dallasu a v Lousianě a nejkrvavěji ve francouzské Nice. Šedí vlci se stali nejtíživěji předvídatelnou hrozbou. Jen čekáme, s jako frekvencí seriál bude pokračovat. Jestli si vůbec stačíme zvyknout. Nebo se vzbouříme. Teď poměrně delší dobu nastal relativní klid. Jen častěji policie v západních zemích zatýká potenciální teroristy, kteří do Evropy pronikli mezi uprchlíky.

Zatím stále většinou zůstává jen u záměrů

Zatímco při skupinových útocích lze relativně snadněji odhalit spojení mezi jejich aktéry, a to se naštěstí v řadě případů stalo, pachatelé těch individuálních jsou skutečně osamělými vlky, kteří takové vazby často nemají. K činu Mohameda Lahouaieja Bouhlela v Nice a sedmnáctiletého Afghánce se přihlásil Islámský stát. Někteří kritici se domnívají, že IS se hlásí k něčemu, na čem nemá zásluhu. Zdánlivě je to ire1evantní, ale tváří v tvář hrůznému činu IS za něj odpovědnost ve skutečnosti má.

Už před několika lety radikální islamisté na budování hierarchických nebo jen horizontálních organizačních struktur rezignovali. K teroristickým činům jejich aktéry motivuje ideologie militantního islamismu a jejich komunikace jak prostřednictvím internetu, tak při osobních kontaktech například v mešitách se omezuje na programové a ideové základy, nikoli až na výjimky na organizaci konkrétních útoků.

O to je jejich identifikace těžší. Nejenže se zpravodajským orgánům těžko daří do jejích řad pronikat, nemluvě o tom dostat se k jednotlivcům, ale není ani vytvořena potřebná atmosféra k tomu, aby občané s policií proti těmto hrozbám spolupracovali.

Proto občanská veřejnost požaduje raději preventivní opatření, která by takovým typům lidí znemožnila se v naší zemi i v Evropě usadit, resp. umožnila je z Evropy do jejich civilizačního okruhu vracet. Je to těžké. Ale nedokážou-li to demokratické vlády, postarají se o to nedemokratické, jakkoli demokraticky zvolené. Bez participace občanů si s terorismem neporadíme. Neformální summit Evropské unie v Bratislavě se sice v názorech evropských politiků přiblížil k věcnějšímu řešení migrace a terorismu. Zatím však stále většinou zůstává jen u záměrů. Na to si také pořád zvykáme.

(Autor je sociolog)

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami