Když jsem se ptal, zda občané nemají námitky, že lékaři a ekonomové mají nejvyšší příjmy, bylo mi sděleno, že lékaři musí nejdéle studovat, celý život se vzdělávat, nemají čas na jiné činnosti a musí dělat vše proto, aby občané státu byli zdraví a v dobré kondici. A ekonomové musí dělat vše proto, aby byl stát ekonomicky silný a konkurenceschopný.

Tzn., že hodinové ohodnocení práce lékařů a ekonomů bylo jako etalon pro ohodnocení ostatních prací. Vyšší ohodnocení měli pouze myči oken mrakodrapů. Nechápu, proč ČLK a odbory cca 30 let bojují o vyšší ohodnocení hodinové práce zdravotníků, což vede k občasnému přidání k platu, ale již v devadesátých letech zavedla advokátní komora smluvní cenové podmínky pro své členy, kde uvedla pouze nejnižší cenu za hodinovou práci. Ne cenu nejvyšší. Právníci přitom nemají tak náročná studia a práci, jako lékaři či ekonomové. Když nebude striktně dodržována regulace mezd podle nějakého standartu, tak to vždy povede k nárůstu inflace. A také mně zaráží, že se stále diskutuje o přesčasových hodinách. Proč se ze zákona nezavede, že každý lékař, stomatolog, praktik, ambulantní specialista nebo nemocniční lékař, by měl povinně minimálně dvě pohotovostní služby za měsíc. A také jeden klinický den za měsíc. Tím pádem by se všichni lékaři více vzdělávali prakticky, vedlo by to ke zvýšení množství kontaktů mezi kolegy a jejich vzájemné spolupráci. Zavedením tohoto systému by se předešlo problémům s pohotovostními službami. Pokud by to bylo stanoveno vyhláškou MZ, vyloučila by se možnost, že by soukromý lékař mohl pohotovostní službu odmítnout.

Vzpomínám na dobu, kdy jsme sloužili pohotovostní služby za 11,- Kčs/h. Jako mladí lékaři jsme se snažili mít co nejvíce služeb, protože jsme své povolání brali jako poslání, ne jako byznys. Neříkám, že to bylo správně, ale vedlo to k našemu profesnímu znalostnímu obohacení a zkvalitnění práce. Vzhledem k tomu, že teď může být majitelem zdravotnického zařízení i řezník, vede to pouze k byznysovému zájmu. V devadesátých letech, při práci na zdravotnické koncepcí jsem upozorňoval na to, že každé zdravotnické zařízení (zdravotní pojišťovna, nemocnice, poliklinika atp.) musí být vedeno lékařem, neboť existují specifické problémy, ve kterých může správně rozhodnout pouze lékař.