Halík: „Já když jsem se vrátil z Ameriky po půl roce do Čech minulý rok, tak jsem tu společnost nepoznával, kolik je tam toho strachu, té nenávisti, rozdělení rodin, člověk si to neuvědomuje, a když je na chvilinku pryč a vrátí se, tak to vidí, jak se ta společnost kazí a tady teďka vidím takové ty postavy, jako je Zeman a Orbán a Trump, ty plechové řeči, to mě strašně skličuje, takže na mě z toho padá skutečně úzkost a já musím bojovat o tu naději, to není tak, že, Pane Bože, tak – světýlko. To musí člověk projít tou nocí. Takže tohleto já znám.“

Odpověď: Zde se Halík sám prozradil, co konkrétně ta jeho bolest je. Bolí ho, že tu v Česku ještě existuje prezident Zeman, který brání národ před islamizací, a to samé dělá premiér Orbán v Maďarsku i prezident Trump v Americe. To prý ho strašně skličuje, a padá na něj z toho skutečně úzkost.

Halík tvrdí, že musí bojovat o naději, ale nejen o nějaké světýlko, ale že prochází tou nocí… Co to ve skutečnosti je? Halík ztrácí naději, když vidí, že se v českém národě rodí bojovníci za pravdu a spravedlnost, kteří se staví za prezidenta a mají odvahu manifestovat proti islamizaci, kterou Halík i s Františkem tak vehementně prosazují.

Když tyto bojovníky, jako je Zeman, Orbán a Trump, vidí na tak vysokých místech, prochází přímo temnotou beznaděje, že se duchu lži nepodaří vyhnat Ducha pravdy a vyhladit, neboli redukovat, lidstvo na tzv. zlatou miliardu.

Skličuje ho, že krachnou plány architektů NWO, kterým slouží. Takže když přichází Boží světlo do křesťanských národů, Halík to světlo vidí jako hlubokou temnotu a noc, kdežto homosexualismus a islamizace – to je pro něho to světlo a ráj, který nám chce připravit. Halík sám prozradil, že má ducha antikrista.

Halík: „… že člověk musí někdy setrvat v té noci a ano, to je ten kříž, který člověk má nést. Takže ten kříž se pro mě stal něčím víc, než tou ozdobou na stěně.“

Odpověď: To, co Halík prožívá, není utrpení s Kristem za spásu duší. Mluví z něho ten samý démon, který mluvil z lidí, kteří křičeli: „Nemuč nás před časem! Když už nás vyháníš, pošli nás alespoň do vepřů.“ (Mt 8,31) To je to duchovno, které prezentuje Tomáš Halík a to je to utrpení, které prožívá.

Halík: „Ten Pán Ježíš taky padal pod tím křížem, tak i já pod tím někdy padám a samozřejmě padám na té své cestě, protože se setkávám s projevy své nedokonalosti, hněvu někdy, protože člověk se setkává s tolikerým nepřátelstvím, nenávistí… A ty strašný maily, které dostávám – každý den začíná něžným oslovením: ‚ty jedna vlastizrádná židovsko-americká pravdoláskařská velesvině‘.“

Odpověď: Pokud někdo Halíka oslovuje titulem: „Ty jedna vlastizrádná židovsko-americká pravdoláskařská velesvině“, pak je třeba položit otázku: Čím byl tento člověk od Halíka zraněn? Halík prosazuje islamizaci přinášející katastrofální, krvavé následky, prosazuje amorální gay pride i gender-schizofrenii, v každém projevu zesměšňuje své oponenty za to, že hájí křesťanství a národ, vyhrožuje jim a dělá z nich blbečky a primitivy.

Z toho vyplývá, že to něžné oslovení, jak to Halík nazývá, je jen projevem spravedlivého hněvu nad ovocem Halíkovy činnosti. Kdyby Halík hlásal Krista a dostával by podobné nadávky, kdyby byl za Krista pronásledován a šikanován, pak by to byl skutečně Kristův kříž a svědectví pro Krista. Jenže Halíkův kříž, to je to, co Bůh dopouští jako poslední šanci, aby se zastavil na cestě do záhuby, kam za sebou táhne tisíce svedených duší. Jeho antikristovská demagogie a likvidování objektivní pravdy mají za následek glorifikaci amorálnosti, lži a zla. Možná že i ta nadávka, která se dotýká jeho ješitnosti a pýchy, má být záchranným signálem, aby se zastavil.

Halík: „… aby si člověk udržel keep smiling, to není tak úplně jednoduché, to nejde. Jde o to, aby si udržel naději. Takže já o ni musím zápasit a musím někdy volat i do velikého prázdna v tomhletom světě. Ale zároveň to, o čem mluvím ve své teologii a knihách a kázáních, skutečně prožívám a i to, že člověk vstoupí do toho tajemství, že se setkává s tou transcendentností, jinakostí…“

Odpověď: Halíkova teologie a jeho knihy jsou heretické a odvádějí od živého vztahu ke Kristu. Tedy jsou pro čtenáře duchovním jedem.

Co je tou transcendentností jinakostí? Homosexuálové a transsexuálové používají termín jinakost. Tedy Halík se setkává s nečistými démony, které pak vhání do lidí, anebo jim dělá advokáta. Jakou naději si chce Halík udržet? Naději, že jenom v Kristu je spasení? Ne. Naději, že antikrist přemůže a nakonec zlikviduje spravedlivé lidi a nastane satanizace lidstva – to je ta jeho naděje i naděje architektů NWO.

Halík: „…vzdáleností Boží, ale pak řekne: Bůh je ve všech věcech. A musí nějak naslouchat a teďka i v těch maličkostech najednou problesknou nějaké věci z nějakého setkání, nějaké možnosti a je mi radostí, že můžu sloužit církvi, že můžu tady v téhleté kryptě, přinejmenším jednou týdně sedám dlouhé hodiny a naslouchám zpovědím a lidem, kteří se přijdou poradit, i nepokřtění, se svými duchovními, manželskými, lidskými problémy, někdy jsem tu i přes půlnoc, a to je obrovská škola.

Odpověď: Halík, když už si musí přiznat, že je Bohu vzdálený, stejně nekoná pokání, ale najde si pseudovýchodisko v jakémsi zkratu a řekne: Bůh je ve všech věcech. Ale v Ježíši Kristu, v Němž se nám Bůh viditelně zjevil, Ho Halík nehledá. Sv. Pavel řekl, že „Řekové hledají moudrost, židé zázraky, ale my hlásáme Krista ukřižovaného, a to je Boží moc a Boží moudrost“ (1Kor 1,22-24). Toto pravé poznání Boha Halík notoricky odmítá. Svou pseudovíru nazývá službou církvi, kterou pak prý praktikuje v osobních setkáních v kryptě, kde prý bývá až přes půlnoc. Reálně řečeno, lidé, kteří se mu otevřou, se asi octnou taky tak strašně hluboko a obere je i o poslední kapku křesťanské víry a naděje, která je v Kristu Ježíši a v odpuštění hříchů a učiní z nich pohany – buddhisty.

Halík: „Člověk když tohleto nemá, jenom by tu teologii čerpal z těch knih, tak si s tím lehce poradí, ale najednou kdy vidí ty konkrétní problémy lidí a právě těch lidí, v těch ilegitimních situacích, těch homosexuálů, těch alkoholiků, těch lidí, kteří mají velmi komplikované rodinné a osobní vztahy, tak tam hledat Boha, jak je tam přítomen Bůh, a přitom věřit, že tam je a hledat ho stále, to je ta cesta, to je ta spiritualita“.

Odpověď: Teď už víme, jaká je ta Halíkova spiritualita, když sedí přes půlnoc s homosexuály a alkoholiky v kryptě a ocitá se v těch ilegitimních situacích. Homosexualita a alkoholismus je hřích, s kterým je třeba bojovat, a ne v tom hledat Boha. On tam je, ale s malým b, a to je démon alkoholismu a nečistoty, který zotročuje.

Halík, pokud si dává nálepku katolický kněz, pak by měl duším zprostředkovat živý vztah k Ježíši Kristu, který odpouští hříchy a osvobozuje ze závislosti. Ježíš zemřel ne za spravedlivé, ale za hříšníky. A Halík tyto hříšníky od Krista odvádí na falešnou buddhistickou cestu. Halík není kněz Kristův, ale antikristův. V rádoby psychologických rozhovorech ubíjí homosexuálům a alkoholikům svědomí. Navíc, Halík jako buddhista, je otevírá své idolatrii, takže místo jedné démonské svázanosti jich budou mít víc. Jeho duchovní rady dávají kontraproduktivní východisko.

Halík: „… zároveň být pokornější k sobě, protože jsem na prahu stáří, stále toho hodně dokážu, dovedu, a musím čelit speciálním pokušením, dostal jsem v posledních letech řadu mezinárodních poct a tak dále, aby se člověk od toho dovedl vnitřně osvobodit, to co říkali ti otcové pouště – buď jako mrtvola, ať ti nadávají, ať tě chválí, to tě nesmí vykolejit.“

Odpověď: Kéž by se Halík nechal vykolejit z jeho bezpečné cesty do pekla. Ztratil spasitelnou víru a je skutečně duchovní mrtvolou, ani si na ni nemusí hrát. Halík užívá speciální spojení: být pokornější k sobě, tedy ne vůči Bohu či lidem – a přitom nenápadně připomene mezinárodní ocenění, která jsou pravděpodobně toho rázu, co jeho podvodné tituly.

Kdo mu ta ocenění dává a za co? A dávají mu tyto mezinárodní organizace i Jidášský groš? Jistě to není za vzorný kněžský život, za hrdinské hlásání Krista a za pronásledování kvůli evangeliu. On dostává odměnu od toho, který řekl na poušti Kristu: „Všechno ti dám, jestli padneš a budeš se mi klanět“ (Mt 4,8-10). A Halík se klaní…., ale jak dlouho? Přijde smrt, Boží soud, a pokud nebude konat pokání, pak věčné peklo. Může ho zesměšňovat, ale před realitou neuteče.

Halík: „A já zakouším obojí ty nadávky a útoky, ale i ty velký pocty, a člověk se nesmí nechat vykolejit ani jedním ani druhým. A být v té klidné pozici, ani neuvěřit, že je ten člověk, který si zasluhuje potlesk, a obdiv světa atd., ale nepřijmout ani to, že já asi to dělám nějak špatně, když mi všichni netleskají. Takže to je zápas.“

Odpověď: Halík se hodnotí ne ve vztahu k Bohu a objektivní pravdě, ale podle toho, jestli mu lidé tleskají či netleskají. Ale stejně si jde zatvrzele za svým, a to za prosazením globalistické ideologie, konkrétně islamizace a homosexualismu. On je, jak je jeho ideál, skutečně duchovní mrtvola a nepomůže mu nadávat ani ho chválit.

Halík: „Já jsem si uvědomil, že někdy to ego bylo příliš zbytnělé, že jsem se nechal vtáhnout do mnoha věcí a ten papež František tou svojí spiritualitu, tou svojí pokorou, tím důrazem na to zjednodušení životního stylu, to je taky něco, o co se nějak pokouším. To si najednou uvědomit, že je spoustu věcí, které já nepotřebuji, že, a jsem pořád ještě závislý na mnoha těch vnějších věcech a nalézat nějakým způsobem tu jednoduchost, prostotu.“

Odpověď: Halík jakoby v kryptě otevřel srdce panu Hríbovi, který tam sedí a prožívá tu strašnou hloubku jednoty s Halíkem i s permoníkem, který tam stabilně přebývá. Halík ze sebe dělá moudrého východního starce, který se oprošťuje od všech věcí, který překypuje pokorou a znovu obdivuje Františka, jak on to umí naaranžovat s tou chudobou.

Halík ani se smrtí, s Božím soudem, ani s peklem ani s nebem nepočítá. Jeho řeči o pokoře a zjednodušení svého životního stylu jsou pouhé zbožné fráze, které Halík nemíní realizovat.

Neustále během celého pořadu vtlouká divákům do hlavy lživé postoje:

1) opěvuje islamizaci Evropy

2) opěvuje Františka, který islamizaci a homosexualismus prosazuje

3) očerňuje politiky, kteří bojují proti NWO a islamizaci – Zeman, Orbán, Trump, Konvička…

Všichni diváci mají měnit myšlení, jak jim určuje Halík.

Halík: „V šedesátce jsem si řekl – musím pracovat za dva třicátníky, a držím to, ale zvoní, blíží se mi sedmdesátka, musím se naučit pouštět věci, stát se chudým, ta chudoba to není jenom to, co máte na kontě. Oprostit se od mnoha věcí, a to bude těžký úkol, takže proto si mě Pán Bůh ještě nevzal, proto mě tady ještě nechává, abych se tohleto naučil, a mám toho ještě hodně, hodně před sebou“.

Odpověď: Vrchol pokrytectví je, že se Halík staví do role mystika, světce, proroka, kterému k dokonalosti už téměř nic nechybí – jen se snad ještě trošku oprostit od některých maličkostí, což sice nazve těžkým úkolem, aby vypadal hrdinně, ale jinak je s ním vše v naprostém pořádku.

Toto je nejen velký sebeklam, ale i cílevědomé podvádění veřejnosti. Ježíš řekl a platí to i pro Halíka: Jestliže nebudete činit pokání, všichni zahynete! (Lk 13,3) Halík notoricky odmítá Krista, který je Pravda. Halík je profesionální lhář a svůdce a z tohoto zločinu nechce konat pokání. Je v hluboké apostazi a herezi a navíc prosazuje autogenocidní systémy globalizace, jejíž součástí je islamizace a homosexualismus. Tím slouží falešnému bůžku – satanu – a jeho struktuře. Tváří se ale, že je na straně Boží.

Tato totální slepota a duchovní a intelektuálská pýcha, která ubíjí pravdu ve své podstatě, je následek jeho zrady Krista, svého svědomí i národa. Duchovno, o kterém mluví, má své kořeny ne v křesťanské spiritualitě, ne v Kristově kříži, ne v zapření sebe a následování Krista. Halíkovo pseudoduchovno má kořeny v démonismu, který je za pohanskými kulty.

Halík je profesionální náboženský podvodník, který má ducha antikrista v plnosti. Proto dovede klamat, podvádět a svádět tisíce nevinných duší na cestu do záhuby. Komu Halík slouží – Kristu, anebo antikristu? Z jeho dlouholetého úsilí o rafinovanou likvidaci křesťanství prosazováním herezí, buddhismu a jiných pohanských kultů, můžeme bezpečně vyvodit závěr a vyhlásit: Halík není knězem Krista, ale antikrista. Slouží ne Bohu, ale ďáblu!