Julian Assange nás všechny před Googlem varoval již před časem. Jeho slova se nesla v duchu odhalení "whistleblowera" Edwarda Snowdena. Bohužel jim nikdo v mainstreamu - a vlastně ani mimo něj - nevěnoval moc pozornosti.

Padouch nebo hrdina?

I podle Assange hraje Google - jinak notoricky známý vyhledávací nástroj, který se v mainstreamu těší dobré pověsti společnosti pohánějící vpřed "pokrok" lidstva - temnou roli. Ta spočívá v podpoře ničivé americké zahraniční politiky.

Nedávno konečně (po letech bezdůvodného odmítání) na ekvádorskou ambasádu v Londýně, která Assange "přechodně" (již roky) hostí, dorazili švédští vyšetřovatelé se seznamem otázek. Výslech by měl pomoci případu "vězně-nevězně" Assange ze slepé uličky. A speciálně v době, kdy Assange sám čelí výslechu - a také po americké prezidentské volbě - je třeba si jeho slova o Googlu důkladně připomenout. Je totiž velmi důležité, ve světle nadějeplného vývoje po amerických prezidentských volbách, neztrácet takováto varování ze zřetele.

Impérium mysli

Před časem byl Assange opětovně v hledáčku Obamova ministerstva zahraničí za několik dalších publikací dokumentů skrze WIkiLeaks. Právě v té době se "náhodou" sešel s výkonným ředitelem Googlu, tehdejším předsedou správní rady společnosti, Ericem Schmidtem. Schmidt politického "vězně" Assange kontaktoval pod záminkou práce na nové knize.

Zkušenější "konspirační teoretiky" asi nepřekvapí, že publikaci, nazvanou původně "Impérium mysli" (The Emire of the Mind) psal Schmidt, boháč, jehož jmění podle časopisu Forbes přesahuje 11 miliard dolarů, s podporou nechvalně proslulé Rady pro zahraniční vztahy (The Council on Foreign Relations, CFR) a veterána z ministerstva zahraničí Jareda Cohena.

Umíme vyvolat revoluci!

Assange později přiznal, že scházet se s tak těžkými váhami z druhé strany barikády bylo od něj v té chvíli velmi lehkomyslné. Později však díky tomu poodhalil, do jak velké míry Schmidt s Cohenem "vrostli" do americké zahraniční politiky.

Mimo jiné na místě oba pánové otevřeně přiznali fascinaci tím, jak technologie dokáží vyvolávat revoluce - včetně takzvaného Arabského jara. A nejen jeho.

Schmidt svému "milci" Cohenovi vytvořil vedoucí místo v jednom svém projektu (původně, v roce 2009, se jmenoval Google Ideas, postupně se z něj stal Google Jigsaw). Oba pánové začali posilovat politickou roli společnosti skrze články v médiích, sponzoring politických stran a iniciativ a pomocí Cohenových kontaktů, z jeho bývalého angažmá na ministerstvu zahraničí.

Téhož roku Schmidt a Cohen zplodili článek do časopisu Foreign Affairs. Ten vydává právě Rada pro zahraniční vztahy. Po sedmi letech se text jeví jako pozoruhodně "jasnovidná" predikce vzrůstající role Googlu ve světové politice. Pod podtitulem "Koalice propojených" napsali:

"V éře, kdy sílí moc jednotlivců i různých skupin, budou mít výhodu vlády, které se povezou na technologické vlně. A ty, které to neudělají, brzy zjistí, že je jejich vlastní občané chtějí svrhnout.

Demokratické státy, které jsou dávno propojené systémem vojenských aliancí, zjistí brzy, že totéž mohou učinit pomocí komunikačních technologií. Technologie nabízejí občanům, které vlastní vlády šikanují, nebo jim zabraňují vyjádřit vlastní názory, nové pole, na němž mohou bránit svá práva."

Nositelé "Dobra"

Na první přečtení se snad může zdát, že jde o chvályhodné "demokratizační" úsilí. Jenže, jak si všiml Julian Assange, západní vlády a to, čemu se naprosto absurdně přezdívá "nevládní organizace", mají tendenci své vměšování do vnitřních záležitostí jiných států mylně považovat za výlupek všeho dobra.

Tato sekta složená z členů vlád a "nevládek" má totiž neochvějnou víru v to, že jejich vlastní cíle jsou nezpochybnitelnými, nenapadnutelnými pohnutkami pro americkou imperiální nadvládu nad světem. Jinými slovy si myslí, že to, co považuje za správné "osvícená supervelmoc" USA, je nutně dobré pro kohokoli na světě, kdo není "zlo".

Assange po setkání Google-WikiLeaks napsal:

"Budou vám říkat, že musíte mít otevřenou mysl, ale ideje výjimečnosti USA, která prostupuje celou americkou zahraniční politikou, se tato otevřenost netýká - jako by ji neviděli. Kryjí se neproniknutelným štítem banality zvané "nebuďte na straně zla". Sami rozhodli, že jsou nositeli Dobra. A to je problém."

Specializace? Terorismus

Cohen, vedoucí pracovník (na pozici Adjunct Senior Fellow) v oné nechvalně proslulé rockefellerovské Radě pro zahraniční vztahy (CFR), sám uvádí, že jeho specializace je "terorismus, radikalizace, dopad komunikačních technologií na státní záležitosti a Írán". Během své kariéry na ministerstvu zahraničí pracoval jak pro Condoleezu Riceovou, tak pro Hillary Clintonovou. Časopis Fortune ho nazval "fasinujícím chlapíkem" a všiml si, že ve své knize Děti džihádu mladý diplomat a nadšenec pro moderní technologie "razí využití technologií v lidových povstáních na Blízkém Východě i jinde".

Pod záminkou, že s Assangem chtějí probrat technologické aspekty fungování WikiLeaks pro účely knihy, kterou právě píší, se do Assangeova úkrytu poblíž Norfolku snesli s grácií mrchožroutů Schmidt, Cohen, Lisa Shiledsová - tehdejší viceprezidentka CFR - a Scott Malcolmson. Malcolmson byl mimochodem těsně poté dosazen na pozici hlavního konzultanta proslovů Condoleezy Riceové, když se stala velvyslankyní USA při Organizaci spojených národů.

Až týdny a měsíce poté ale Assangeovi došlo, v jakém rozsahu Google skutečně spolupracuje s americkou vládou - a jak nebezpečná je v tomto ohledu nevinná maska, kterou stran své motivace nosí pro veřejnost.

Ředitel pobočky Google pro revoluce

Je roztomile ironické, že to byly právě WIkiLeaks (jejichž publikační činnost chtěl Cohen údajně diskutovat), kdo o tři roky později v rámci projektu zvaného Global Intelligence Files (jež se týkal publikace interních e-mailů soukromé bezpečnostní agentury Stratfor) odhalil hloubku Cohenova vlivu i vlivu "jeho" Googlu na politiku. Assange o tom napsal:

"Cohenovo ředitelování v Googlu dávno přesáhlo úroveň public relations nebo ‘společenské odpovědnosti velké korporace’ a dostalo se do oblasti intervencí, které jsou v zahraniční politice obyčejně rezervovány státům. Jaredovi Cohenovi se s hořkým pousmáním přezdívá ‘ředitel Googlu pro změny režimů’.

Podle jeho e-malů byl například v Egyptě během revoluce a sešel se s Waelem Ghonimem - zaměstnancem Googlu, který byl jen o několik hodin později uvězněn a stal se pro západní média přitažlivým symbolem povstání. Cohen se měl účastnit i schůzek v Palestině a Turecku, ale ty byly - alespoň podle e-mailů ze Stratforu - nakonec ze strany Googlu zrušeny jako příliš riskantní.

Jen pár měsíců předtím, než jsme se sešli, zase Cohen plánoval ‘výlet’ do ázerbajdžánského pohraničí na hranicích s Íránem, kde hodlal ‘mobilizovat íránské komunity sídlící poblíž hranic’, což mělo být součáští ‘projektu Googlu týkajícího se represívně organizovaných společností’."

Asi by ho bylo lepší zabít

Nejvýznamnější e-mail ovšem pochází od viceprezidenta Stratforu pro zpravodajské služby Freda Burtona - mimochodem také bývalého úředníka amerického ministerstva zahraničí. Ten napsal:

"Google má podporu Bílého domu a ministerstva zahraničí. Ve skutečnosti dělají věci, které CIA dělat nemůže. Cohen si koleduje o únos nebo zastřelení. A možná by to bylo pro stát nejlepší - alespoň by to odhalilo tajnou roli, kterou Google hraje při rozdmýchávání povstání, abych to řekl na plná ústa. Pak může americká vláda popřít, že o celé věci ví a Googlu zbyde v ruce Černý Petr."

Úzké vztahy Google-armáda

Je jasné, že obrovitá společnost, která se nyní schovává pod deštníkem koncernu Alphabet Inc. nebyla nikdy tak docela mimo úzké vztahy s vládou. Koneckonců je známo, že výzkum toho, co se mělo později stát Googlem, podnikli jeho zakladatelé Larry Page a Sergej Brin ve spolupráci s vládní vojenskou složkou - Agenturou ministerstva obrany pro pokročilé výzkumné projekty (DARPA). Tedy s technologickou a plánovací "paží" ministerstva obrany pracující ve vysokém utajení.

To, jak dobře si Google rozumí s diplomatickým, vojenským i zpravodajským křídlem amerického establishmentu, by nemělo být ignorováno - ačkoli to mainstream setrvale činí.

Hlídací psi bojových plemen na obou stranách barikády i presstitutky v korporátních médiích mohou donekonečna rozebírat prohru Hillary Clintonové v prezidentských volbách, rozhodně se však nezaměří na dramatickou roli, kterou ve vývoji událostí a údajně šokujícím nástupu Donalda Trumpa hrály moderní technologie. Už minulý rok zaznělo několik varovných zpráv, že by nastavení vyhledávacích algoritmů Googlu mohlo ovlivnit výsledek voleb - tak aby dopadly "žádoucím způsobem". Nejen těch amerických, ale kterýchkoli - kdekoli na světě.

25% volby = vyhledávač

"Podle volebních výsledků na světové scéně a poměrů nutných k vítězství odhadujeme, že Google může určovat až 25% volebních výsledků ve všech zemích světa," řekl o věci Robert Epstein, psycholog Amerického institutu pro behaviorální výzkum a autor jedné ze zmíněných studií.

A to se bavíme o situaci, kdy zjevné vztahy Googlu s vládou byly víceméně přerušeny. To dodává celému propojení ještě naléhavější a hrozivější charakter.

Vztahy Googlu s Pentagonem a rozvědkami ve skutečnosti nikdy neskončily. Žádost, kteoru Assange podal podle zákona o svobodě informací, odhalila, že si v roce 2012 zakladatel Googlu Brin i jeho manažer Schmidt běžně dopisovali s ředitelem americké Národní bezpečnostní služby (National Security Agency, NSA), generálem Keithem Alexanderem. Diskutovali spolu iniciativu, nazvanou "Program trvalá společnost" (Enduring Society Framework, ESF).

Alexander tehdy napsal Brinovi:

"Vaše názory jakožto klíčového člena Obranné průmyslové základny (Defense Industrial Base) jsou důležitým činitelem, který zajistí, že bude mít program ESF měřitelný dopad."

Podle ministerstva vnitra je Obranná průmyslová základna "celosvětový průmyslový komplex, který umožňuje výzkum a vývoj, jakož i projektování, produkci, dodávky a údržbu armádních zbraňových systémů, subsystémů a náhradních dílů či komponentů, které mají zajistit naplnění amerických armádních potřeb".

Také poskytuje "produkty a služby, které jsou nezbytné pro zahájení, umístění a udržování vojenských operací."

O málo stravitelnější

Schmidt a Cohen nakonec svoji knihu nenazvali Impérium mysli. Zvolili o něco (málo) stravitelnější a méně imperiálně znějící titul - "Nový digitální věk: Modelování budoucnosti lidu, národů, a byznysu". Přesto je její základní zpráva jasná. Točí se kolem samolibého ospravedlňování jakýchkoli cílů americké zahraniční politiky.

Ostatně, kniha se velmi líbila matadorovi zákulisního vyvolávání válek Henrymu Kissingerovi. Nejspíš rád četl řádky jako:

"Čím byl Lockheed Martin dvacátému století, tím budou technologické společnosti a společnosti, zabývající se kyber-bezpečností ve století jedenadvacátém."

Máme alternativu?

Google se stal téměř všudypřítomným. Jeho služby jsou - spolu s fenoménem zvaným Facebook, rovněž spojeným s americkou vládou - téměř nepostradatelné pro každodenní život stovek milionů lidí po celém světě.

Že jsou americká vláda a tajné služby do fungování podobných platforem zapojeny, je sice dávno známo - o to méně bychom však měli ignorovat mnohem temnější machiavellistické choutky soukromého byznysu, míchajícího se do mezinárodní politiky. Především však nemůžeme podceňovat obrovitou sílu, kterou tento byznys vládne.

Ještě chvíli zůstane otázkou, zda svétové impérium amerického establishmentu utrpělo, či neutrpělo ránu zvolením Donalda Trumpa prezidentem. Je ale naprosto jisté, že technologická kolečka v tomto obrovitém soukolí, která sebe sama považují za "zachránce planety", počítala dopředu právě s podobnou možností.

"Je-li budoucností internetu Google," varuje Assange, "pak by to mělo vážně znepokojovat lidi po celém světě. Nejen v Latinské Americe, východní i jihovýchodní Asii, Indii, na Blízkém Východě, v subsaharské Africe, ale stejně tak i v zemích bývalého Sovětského svazu a samozřejmě v Evropě. Protože pro všechny tyto regiony internet znamená vlastně i příslib alternativy k americké kulturní, ekonomické i vojenské hegemonii."

Lidé jako Julian Assange, kteří odhalují světu zákulisí fugnování skrytých mocených pák, by měli dostávat ocenění. Místo toho - proč asi - jsou fakticky vězněni a podrobují je nekonečným výslechům.

Impérium ovšem zůstane impériem až do posledního dechu.

Zvláště pak proto, že si stále tvrdohlavě myslí, že jen ono samo může spasit svět.

Vyšlo na protiproud.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele