Tradice byla poprvé zaznamenána roku 1296, podle všeho byla ale ještě starší. Zrušil ji Napoleon, když o pět set let později přibyl do Benátek se svými vojáky. Obával se údajně výtržností, tak zatrhnul nejenom průvod masek, ale i republiku. Dnes je z benátského karnevalu turistická atrakce, kolem masek se dělá velká věda, do města gondol vyrážejí milióny lidí.

Za povšimnutí stojí nicméně princip masky. Když si ji člověk nasadí, stává se jakoby někým jiným. Koná-li nějakou nemravnost, není za ni zodpovědný vlastně on, ale jeho maska. Skrytá identita rozvazuje ruce k činům jinak nemyslitelným. Což může být velká legrace, na kterou se občan benátské republiky po celý rok těší. Jen se ta legrace nesmí vymknout z ruky, že.

V přeneseném smyslu máme dnes princip masky všude kolem. Tedy, ve chvíli, kdy se vydáme nikoliv do potemnělých uliček benátských, ale na internet. Je až neuvěřitelné, jak lehko se tam masky nasazují, jak lehko se tvoří a jak přesvědčivé jsou. Děje se tím pádem na internetu nejedna mravní špatnost, zrovna jako v oné benátské republice. Ale co je podstatné, na rozdíl od karnevalu se internet nezapíná jenom jednou do roka.

Takže ve virálním prostředí potkáváme naše facebookové přátele, známé i méně známé osobnosti a spoustu normálních lidí, ale mezi nimi taky plno podivných masek. Některé jenom spouštějí hrůzu, jiné jsou přímo nebezpečné. A snaží se. Aktivita je v jejich případě ceněna. Proslýchá se, že jistá říše na východě jich vysílá do světa stovky, ba tisíce každý den, že je sem chrlí jako tajemný Mordor skřety.

I naše média se dostávají kvůli nim do svízelné situace. Každá zpráva se musí fest prověřovat, protože masky jim pořád něco podsouvají, pořád na někoho útočí, pořád někoho shazují a jiného vynášejí do nebe. Dát pod nějaký článek veřejnou diskusi znamená přilákat tam hejno masek.

A tak na jedné straně zakazujeme burky, zahalující na veřejnosti identitu žen, ale na druhé straně se nám to na internetu skrytou identitou jenom hemží. Zdá se mi, že je to trochu proti přírodě. Ale co s tím dělat, nevím. No řekněte, nežijeme v zajímavé době? To by si středověký Benátčan snad ani neuměl představit.

Daniel Raus
novinář a publicista, pracuje pro obecně prospěšnou společnost Energeia

Psáno pro Institut pro křesťansko-demokratickou politiku.