Daniel Raus: Nobelova cena a pomazánkové máslo

21.10.2012 12:20 | Zprávy

Jak spolu souvisí Nobelova cena, Lidice a pomazánkové máslo? Na první pohled nijak. Letošní udělení Nobelovy ceny Evropské unii vyvolává každopádně řadu rozporuplných reakcí. Dílem i proto, že náš kontinent prochází dluhovou krizí, a ta ohrožuje samotné základy sjednocení. Je to tedy dobré nebo špatné rozhodnutí?

Daniel Raus: Nobelova cena a pomazánkové máslo
Foto: vpolomouc.army.cz
Popisek: Vlajka EU

Historie Nobelových cen obsahuje řadu zajímavostí. Třeba když ji získal Winston Churchill paradoxně za literaturu, nebo Jásir Arafat paradoxně za mír. To, že ji dostane Evropská unie, se bere rovněž jako překvapení. 

Už byla sice udělena řadě organizací, koncem obou světových válek například Červenému kříži, v roce 1938 Nansenově mezinárodní agentuře pro uprchlíky, nebo později Dětskému fondu OSN. Evropská unie je ale přece jenom cosi jiného. Takže kritici mohou být aspoň rádi, že unie obdrží Nobelovu cenu za mír, nikoliv za ekonomii. 

Často se ovšem zapomíná, že Alfréd Nobel zanechal návod, jak se má o cenách rozhodovat. Nechtěl, aby obrovské jmění (z jehož úroků se ceny financují) sloužilo jako odměna za nějaké celoživotní dílo. Chtěl podporovat trendy, jež nositelé cen reprezentují. 

Když tedy Nobelův výbor usoudil, že nejlepším kandidátem je Evropská unie, nehleděl přednostně do minulosti, ale do budoucnosti – a vyjádřil podporu evropskému sjednocení. Kuriozitou je, že rozhodnutí učinila komise norského parlamentu, tedy země, která před lety v referendu rozhodla, že do unie nevstoupí.

Při pohledu z české kotliny musíme navíc poznamenat, že čerstvá nositelka Nobelovy ceny nám právě zakazuje užívat název pomazánkové máslo, což je po lítém boji o špekáček a olomoucký syreček mimořádně bolestivé. Bojíme se, aby nám nezakázali ještě věneček a rakvičku – s poukazem na to, že daná slova se vážou k požitkům jiného druhu. 

Evropská unie má spoustu chyb, je byrokratická, bojí se rizika, vedou ji nikým nevolení šéfové a Brusel stojí spoustu peněz. Jenomže je to pořád mnohem levnější, než válka. Historie nás totiž učí, že Evropané buď obchodují nebo válčí. Občas mají taky velké ideály a jsou schopni reflexe, jak to v Lidicích obdivuhodně ukázal německý prezident Joachim Gauck. Mimochodem, na místě, jež navěky varuje před odvrácenou tváří starého kontinentu. 

Evropské sjednocení je jeden z nejdůležitějších procesů na naší planetě. Buďme rádi, že se ho účastníme, i když musíme bojovat o špekáčky, syrečky a pomazánkové máslo.  

Komentář zazněl v pořadu Křesťanský týdeník na stanici ČRo 1 - Radiožurnál

Publikováno se souhlasem vydavatele.

Tento článek je uzamčen

Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: rozhlas.cz

Ing. Lumír Aschenbrenner byl položen dotaz

Green Deal

Je nějaká šance, že to zelené šílenství skončí? Vždyť pokud budeme jediný, kdo mu podlehne, tak planetu to nezachrání a nás to žene jen do zkázy. Nebo myslíte, že nám lidem přinese něco dobrého? Co? Už takhle je naše ekonomika dost nekonkurence schopná – to je jen samé omezení, nařízení a byrokracie...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Štěpán Čábelka: Toxická feminita. 40 % žen je agresivnějších než průměrný muž

20:22 Štěpán Čábelka: Toxická feminita. 40 % žen je agresivnějších než průměrný muž

„Nemyslím si, že nám jako společnosti příliš prospívá jednostranné vykreslování mužů jako příčin vše…