Frank Zappa byl vždy odrodilec a pěstovaný samorost. Od svých rockových vrstevníků se lišil tím, že měl rád klasickou hudbu, kterou chtěl podle svých vlastních slov vždycky skládat. Nicméně tím by se nemohl uživit, proto se v polovině 60. let minulého století chopil elektrické kytary, obklopil se vynikajícími hudebníky, kteří měli často klasické hudební vzdělání a ovládali nástroje, jež tehdejší rocková scéna dosud neznala, a stal se progresivním rockovým muzikantem.

Frankova hudba však neustrnula v rockových klišé a ignorovala módní hudební trendy; v 70. letech svazovala v sobě prvky jazzu, jazzrockové fúze a nezřídka právě i klasické hudby. Natáčel bizarní hudební filmy, neobvyklými způsoby navrhoval obaly svých alb a jeho koncerty se staly otevřenou divadelní scénou a arénou satirického humoru.

Zappa se stal rovněž jakýmsi svědomím své generace, společenským komentátorem; vše dohromady dokázal s peprným charizmatem skloubit ve své „laboratoři“ s ostře satirickými texty: upozorňoval na stádnost květinového hnutí, kritizoval drogovou subkulturu a extrémní podněty amerického establishmentu, průměrné záliby svých vrstevníků a koneckonců i sexuální aberace, aby se část jeho tvorby sama stala „pornografickou konfekcí“.

S nástupem 80. let našel Zappa další terč v americkém prezidentovi Ronaldu Reaganovi a jeho republikánské kabaly. Natočil svůj jediný hudební videoklip, kde Reaganův dvojník seděl na elektrickém křesle, ale se příliš nevysílal.

Frank bojoval proti konzervativnímu myšlení reaganovské pravice, ačkoliv se sám považoval za pravého konzervativce. Začal se angažovat proti nesmyslným pokusům o označení „závadných“ alb rockové tvorby varujícími etiketami. „Lobboval“ za ostrakizované muzikanty, přestože jejich přímočarou produkci často nemohl vystát, a kvůli obavám z hrozící cenzury vystoupil i v americkém Kongresu. Vytvářel si tak mocné nepřátele, což se mu později vymstilo.

Ve druhé polovině 80. let Zappa odložil kytaru, přestal veřejně vystupovat a začal se věnovat elektronické hudbě. Za album Jazz From Hell získal svou jedinou cenu Grammy, přestože během svého života vydal asi 60 alb progresivní hudby. 

Šílené pracovní a tvůrčí tempo byl Frank donucen zmírnit na začátku 90. let, kdy mu byla diagnostikována rakovina prostaty v neoperabilním stádiu. Během roku 1992 se v Evropě uskutečnila šňůra veleúspěšných koncertů, na kterých zazněla Frankova symfonická hudba.

Krátce po roce 1989 Zappa zavítal na pozvání prezidenta Václava Havla do Československa, aby zahraničním firmám radil při investicích na našem trhu. Zappa nadšeně nabídku přijal. 

To ale nezůstalo bez odezvy: když se o tom dozvěděl představitel administrativy prezidenta Bushe Sr., zrušil plánovanou návštěvu Moskvy a odletěl dát nůž na krk prezidentu Havlovi – buďto spolupráce s panem Zappou, nebo s americkou vládou. Havel nakonec Zappovi nabídl místo kulturního atašé.

Frank Zappa v roce 1991 ještě naposledy vzal kytaru do ruky a zahrál v Praze na koncertě u příležitosti odchodu sovětské armády. Koncem roku 1993 ve svém domě v Los Angeles podlehl krátce před 53. narozeninami svému onemocnění. 

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.