Tento zákon je zaměřen na mladé lidi ve věku do 18 let (mluví o jedenáctiletých až sedmnáctiletých dětech), nespokojené se svým pohlavím, kteří se rozhodli změnit nejen styl života, ale i své tělo bez ohledu na to, že definitivně ztratí možnost mít děti.

Samozřejmě je velmi důležité chránit mladé lidi, kteří jsou ve složité psychické situaci. Ale dát úředníkům možnost rozhodnout, že nezletilé dítě projde za podpory státu operativní změnou pohlaví bez ohledu na názor rodičů, to pro mě není a nemůže být akceptovatelné.

Mám pro to velmi pádné důvody.

1) Dokud je dítě dítětem a je v citlivém věku, kdy je velmi pravděpodobné, že během krátké doby změní názor, mají rodiče, kteří se o něho starají, plné právo chránit ho a být součástí podobných rozhodnutí. Rodiče znají své dítě nejlépe a už jen proto by neměli být v žádném případě ignorováni. Podle mě je chyba postavit úřední rozhodnutí jenom na okamžitém přání dítěte a jeho slovních vyjádřeních. Děti o rodičích někdy říkají hrozné věci, které nemusí být vůbec pravdivé.

2) Další a silnější důvod, proč to takhle nemá být: úkolem úředníků, kteří budou tento zákon uplatňovat, je přesvědčovat i nerozhodnuté děti, že změna pohlaví je správná věc. Na těchto místech nebudou působit lidé, kteří jsou proti změně pohlaví, ani neutrálové, ale sympatizanti. Nebezpečí je jasné –takto lze snadno zmanipulovat každého mladého člověka, který přijde, je zmatený, naštvaný na rodiče, možná se cítí ublížený, nebo je pod neustálým vlivem filmů a médií, v nichž se prosazují názory, že gejové a genderově orientované osoby jsou velmi pozitivní trend a mnohdy jsou vyzdvihováni jako hrdinové. Každý, včetně dětí, má podle nich nárok žít, jak chce a najít si vyhovující identitu. A my to v dnešní době to nejen dovolujeme, ale dokonce podporujeme a tlačíme naši mládež tímto směrem. To je pro mě osobně nepřijatelné.

Problémem je, že všudypřítomný rusko-ukrajinský konflikt napomáhá prosazování podobných zákonů mimo pozornost veřejnosti a médií. Probíhající válka nám dává zapomenout na kořeny naší civilizace, náš životní styl a tradice. Vím, že to, co se děje v USA, nemůžu změnit. Doufám ale, že tímto článkem pomůžu tomu, abychom se i my, obyvatelé země, která je až příliš ve vleku USA, nestali obětí podobného zákona, který by znamenal přímé ohrožení samotných základů naší společnosti.


David Bohbot, ředitel Centra pro výzkum terorismu