Amerika utrácí další a další miliardy za vyzbrojování Ukrajiny a pořádá jedno obrovské cvičení NATO za druhým. V tom nejnovějším cvičí celkem čtyřiadvacet členských zemí s 250 letadly, z nichž je plná stovka z USA. Německo, na jehož území cvičení primárně probíhá, se na něj připravovalo čtyři roky. Jeho původním námětem byl útok na německé území, respektive na území jeho aliančních spojenců. Aktuálně mu ale přibyl ještě doplňkový cíl – ochrana ukrajinského nebe.

 

Probíhající cvičení, jedno z největších od konce druhé světové války, není letos ani zdaleka první. Už 27. května začalo cvičení pozemních vojsk, jehož protagonistou bylo Finsko a námětem obrana jeho hranic. Zúčastnilo se ho celkem šest a půl tisíce finských vojáků, k nimž se připojila tisícovka zahraničních bojovníků, většinou Američanů. A 4. června zahájilo u estonského pobřeží Baltského moře námořní cvičení šest tisíc vojáků námořních sil devatenácti členských států NATO.

 

Všechna tato cvičení a ukázky měla a mají jediný cíl – vyděsit a odradit Rusko. Ujistit ho, že nemá smysl bojovat proti Ukrajině, podporované zeměmi NATO.

 

Rusko na kroky Aliance odpovědělo. Jednoduchým vojensko-politickým tahem, ne tak okázalým jako vojenské úsilí NATO, ale mnohem účinnějším. Vyslalo taktické jaderné zbraně do Běloruska. Jedním rázem tak smazalo efekt velkolepých show a hlasitého pokřiku, přicházejících z NATO a Američanům vyslalo jasné sdělení: „Nebojíme se vás. Máme hodně možností a můžeme změnit průběh této války jedním rychlým tahem.“

 

O omezeném použití taktických jaderných zbraní už bylo hodně řečeno. Psal jsem o tom několikrát a stále vidím možnost jejich použití v případě, že velení ruské armády pocítí potřebu posílit své vojenské úsilí. Učiní tento krok, který sice všechny formálně naštve, odsoudí ho, bude kolem něj mnoho povyku … a pak vše utichne.

 

Zatím však ruská armáda i prezident Putin věří, že mohou zvítězit i bez použití jaderných zbraní. Jak jsem už psal, hlavní cíle Ruska již byly splněny. Ukrajina jako taková de facto neexistuje, její armáda je fakticky zlikvidována a Rusko získalo jak nejcennější přírodní bohatství, tak přístup k moři.

 

USA se stále nedaří Rusy zastrašit, nebo si je koupit. Už víme, že americká administrativa neustále hovoří o nepřekročitelnosti dalších a dalších červených linií. Nepošlou rakety dlouhého doletu, nepošlou tanky, nepošlou stíhačky …. Svá slova ale prakticky nikdy nedodrží.

 

Čas už není na straně Američanů. Neúspěšná ukrajinská protiofenzíva oslabí americké pozice a umožní Rusku zaútočit na Ukrajinu, která už nebude mít ani dostatečně vycvičené vojáky, ani účinné zbraně. Ukrajinci budou nuceni přejít ke guerillové válce, nebo teroristickému odboji.

 

Nelze jim to vyčítat, brání své domovy. Stejně jako Rusové ale byli do této války dotlačeni americkými strategickými plány, jejichž cílem je udržet USA jako jediný vrchol světového řádu a zajistit jejich miliardářům zisky, zatímco Ukrajinci a Rusové budou umírat.

 

Příští rok, po Trumpově vítězství, by mohlo dojít k pozitivní změně v průběhu války, ale do té doby se může stát mnoho špatných věcí. Válka ještě ani zdaleka nekončí. Nehodlám z toho nijak profitovat, ale už dlouho říkám, že se frontová linie bude posouvat sem a tam a že boje budou stále tvrdší. Přesně to se také děje. Po krachu ukrajinské protiofenzívy přejde iniciativa na stranu Ruska, které zaútočí a obsadí velkou část ukrajinského území. 

 

Tento vývoj se dá předvídat. Z čeho ale mám obavy, jsou obtížně předvídatelné společenské změny a posuny, které povedou k růstu násilí a umírání nejen na ukrajinském bojišti, ale i v evropských zemích a v USA.

Je dobře známo, že násilí vždy plodí jen další násilí. Prospěch z pokračující ukrajinské apoteózy smrti a ničení má jen málokdo. Absolutní většině z nás to nepřináší sebemenší užitek. Všichni ale máme hodně co ztratit.

 

David Bohbot, ředitel Centra pro výzkum terorismu