Patří totiž do rangu 20 nejvýznamnějších politických technologů v zemi. Čtení je to zajímavé. Ne, že by konformní politolog prozradil státní tajemství, nebo nastavil bůhví jak ostré zrcadlo realitě.

Je to ale solidní inventura, která poslouží jako pomocná šifrovací tabulka k lepšímu pochopení toho, co se v Rusku děje. Rozhodně nepřekvapí základní postulát Minčenka: Rusko řídí, tak jako v sovětských dobách, jakési úzké politbyro. Jen rudé bolševické knížky jeho členové vyměnili za lobbistické průkazy. Osmičlenný řídící orgán prý nahradil předchozí tandem prezident-premiér.

Pravděpodobnější je, že Putinova lóže oslabená čtyřletým azylem na úřadu vlády, nemohla jen převzít otěže v provizorním kremelském předsednictvu, ale byla nucena, jako splátku za volební vítězství, vytvořit širší konsensuální politbyro. Mimochodem povahou stejné, avšak užší a ve svých zájmech kompaktnější, vládlo už ve druhém funkčním období Putina. Současné vedení má mít tedy minimálně už osm politických, ekonomických, bezpečnostních a byrokratických oligarchů.

Moderátorem jejich ambicí je pochopitelně Kreml. Zřejmě ale ani ne tolik samotný šéf, jako vedoucí jeho administrativy Sergej Ivanov a první náměstek Vjačeslav Volodin. Jejich nedostatkem je sice absence reálné ekonomické moci, devízou naopak dosud silná „strana moci“ Jednotné Rusko, vliv v Dumě a mezi gubernátory. Jejich blízkým soupeřem je další člen nejužšího vedení, Igor Sečin, s vlivem na mocnou byrokracii a silové struktury. Pokus získat kontrolu nad celým palivoenergetickým komplexem mu sice nevyšel, ale pozice vicepremiéra a současně šéfa gigantu Rosněfť poskytuje jeho klanu nezávislost na premiérovi a široké pole k vlastní partii.

Čistý zisk společnosti představuje 200 miliard Kč ročně. Nerostné zdroje jsou to hlavní, co vedoucí elitu Ruska zajímá. Mnohem více než Rusko samo. Není tedy divu, že Sečinovým rozhodujícím protihráčem v politbyru je podle politologa Minčenka finský státní občan, olejářský magnát Gennadij Timčenko. Podle časopisu RBK jeho jmění půl bilionu Kč z něho dělá nejbohatšího muže postsovětského prostoru. Materiálně Putinovu politbyru jde tedy o vlastnictví ropy, plynu, nerostů a vodních zdrojů, legalizaci takového vlastnického titulu, a to i v zahraničí. Teritoriálně je pak zacílené na projekty rozvoje velké Moskvy, Sibiře a zapomenutého Dálného východu.

Logicky tedy jedním z dalších místodržících ruského impéria je i starosta Moskvy, Sergej Sobjanin. A pokud se vám zdá, že jsem na někoho zapomněl, tak Dmitrij Medveděv, to určitě není. Záměrně jsem si ho nechal na závěr Velké Osmy. I když studie o něm mluví jako o nejvlivnějším oligarchovi. A to přesto, že v zájmu vyváženosti osmičlenné elity musel stáhnout své lidi z některých silových institucí, zejména z Odboru vyšetřování MV a Federální vězeňské služby. 

Ovšem nejužší elita se i tak sama vychyluje z osy. Jednotlivé lobby potřebují totiž k dosažení svého odlišné růstové podmínky. Medveděvově formaci vyhovuje spíše řízená destabilizace, Sobjaninovci počítají přímo s krizí a Sečinova skupina konzervativně staví na inerci. A to nejzajímavější na závěr: studii holdingu Minčenko Consulting státní moc přijala bez emocí a někteří její exponenti závěry dokonce potvrdili. Přitom analýza otevřeně varuje, že systém je tak slabý, že ho nečekaně může vykolejit i třeba takový justiční exces, jakým je rozsudek nad punkovou dívčí kapelou Pussy Riot.

A opravdu, krátce na to se už Kreml nechal slyšet, že nepodmíněný dvouletý trest je příliš. Co z toho ale plyne? Podle některých pozorovatelů vznikla studie na objednávku části lobbistů a obsahuje skrytá varování konkurentům a současně v duchu římského „chléb a hry“ má odvrátit pozornost lidu od závažnějších problémů Ruska. Ostatně už dříve se objevil názor, že za celou kauzou Pussy Riot stojí Roman Abramovič, člen Medveděvovy lóže. A ta, stejně jako mezinárodní ratingová agentura Standard& Poor´s, si je asi nejlépe vědoma toho, že Ruská ekonomika, plovoucí na nestabilní řece petro-rublů už kýlem drhne o dno. Zatím jen písečné. 

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty
Publikováno se souhlasem vydavatele.