Prolog. Příběh publikace začíná výbuchem prvních atomových zbraní, které ukončily druhou světovou válku v Pacifiku, ale také šokovaly Sovětský svaz, který se snažil vyrovnat svoji zaostalost a výrobit vlastní jaderné zbraně. Hlad po uranu je přivedl až do Jáchymova, protože vlastní uran nenašli. Jak rychle se československo-sovětské vztahy v tomto směru začaly vyvíjet a posléze vyhrotily přinejmenším v postojích Jana Masaryka, naznačují jeho slova pronesená necelé dva měsíce od československo-sovětské mezivládní „Dohody“ na valném shromáždění OSN v Londýně. Jeho přáním bylo, aby československý uran byl využíván výhradně pro mírové účely. Citát z publikace: „Nepřímo také a to ke zděšení československých komunistů, naznačil přání mezinárodní kontroly jáchymovské těžby“. Z dochovaného protokolu z jednání o „Dohodě“ je známo, že sovětská strana se využitím uranu z Jáchymovska k vojenským účelům nijak netajila a prohlásila, že účelem dodávek je výroba sovětské atomové bomby („stejné jako mají Američané“). Pro Jana Masaryka byla „Dohoda“ nejspíše provokace a zřejmě nebezpečný krok ve vojenském využití uranu a hrozba pro právě osvobozené Československo, že skončí jako kolonie Sovětského svazu. Na počátku koncentračních táborů na Jáchymovsku tak skutečně nestojí československé ministerstvo vnitra, jak se traduje, ale Sovětský svaz (k tomu byla nutná další tajná dohoda s československou vládou - která se zatím bohužel nenašla). Od roku 1946 do roku 1949 postavila sovětská správa trestaneckých koncentračních táborů Gulag na Jáchymovsku - ale několik i jinde- celkem osmnáct táborů a naplnila je pro začátek vlastními válečnými zajatci dovezenými tajně z bohatého stavu německých válečných zajatců v poválečných táborech Sovětského svazu.

Definice táborů. Publikace se snaží o precizní definici jáchymovských táborů s vědomím, že definice je něco jiného pro právní historiky a něco jiného pro ty, kteří prošli otřesnými poměry. Autoři tábory řadí do kategorie táborů pro válečné zajatce. Je pravda, že gulagy napodobují německé akronymy jako stalag, dalag, oflag, marlag, ilag či heilag, které označovaly tábory pro německé válečné zajatce v době 1.světové války (mužstvo, důstojníci, letci, námořníci odděleně). Z nich se ovšem po nástupu nacistů vyvinuly „koncentráky“ jak je známe- pro odpůrce režimu a ty dále mutovaly na pracovně-otrokářské a vyhlazovací tábory. Touto nebo podobnou mutací –až na vyhlazovací tábory- prošly i sovětské tábory. Jak je obecně známo koncentráky typu gulag prošlo neuvěřitelných 18 miliónů sovětských občanů (1933-1953) a přes dva milióny v nich zemřelo. Byly sice zřizovány jako pracovně-otrokářské tábory pro pracovní sily, ale vládly v nich špatné poměry a vězni v nich umírali v statisícových počtech mrazem, hladem, nemocemi a terorem ostrahy (exemplární tresty). V tomto smyslu měly smíšený pracovně-otrokářský charakter. Podle sovětské propagandy měly edukativní charakter a sloužily převýchově nepřátel socialismu. Po odchodu německých zajatců po roce 1948 se v tomto sovětském duchu jáchymovské tábory úředně označovaly eufemismem převýchovné ústavy pro odpůrce režimu.

Struktura obsahu. Publikace (s prologem a závěrem) je členěna do čtyř velkých chronologických celků (Těžba uranu a tábory v letech 1946-1951, Trestanecké tábory ve správě SNB, Trestanecké tábory v letech 1954-1961, Vyšetřovací komise 1968-1970), které se střídají či doplňují s pěti celky humanitárního druhu ( kapitoly František Paleček vulgo Dvořák, Týrání zimou jako nástroj represe, Táborový pranýř za protesty a vzdor, Pranýř za odpírání těžby z důvodů svědomí, Fixování k pranýři,odvozy těl a pokusy o ututlání případů).