Článek Zbyňka Hutara, publikovaný na PL pod názvem Zvu vás do Sakrabónie (k přečtení zde), představuje docela trefné vylíčení toho, jak jeden národ hledá své jméno – a nenachází. Stejně ovšem nenachází své místo v Evropě. Česká republika je východisko z nouze a důstojný partner Středoafrické republiky nebo Bývalé jugoslávské republiky Makedonie. V zahraničí často užívaný název státu ve formě Czech čili “český“ je nesmyslný. Existují snad země pojmenované Dutch nebo Spanish? Czech jako jméno země ovšem silně podpořil také plzeňský pivovar nápadným nápisem PLZEŇ – CZECH na pivních lahvích. U takové světové firmy jde o dobrý důkaz celkového úpadku inteligence a jazykového citu v národě.

Jako kuriozitku uvádím část textu z fejetonu jistého Augustína Mrkvičky ze slovenských novin Koridor, který byl publikován v době největšího výbuchu nacionalistických vášní dne 4. 7. 1992. Článek už tehdy jasnozřivě předjímal český problém s názvem zbytkové republiky:

“…Asi najvhodnejším bude taký názov, ktorý bude geograficko-etnickou vizitkou nového štátu. Návrhy ako Čechoslávia, alebo Českomoravia, (či Českomoravská republika), ktoré sa už objavili, však nemajú veľkú nádej na úspech, pretože nevystihujú jeho hlavné geografické a národnostné zložky. Bolo by zrejme len otázkou času, kedy by vypukla česká verzia pomlčkovej vojny, v ktorej by Slezania i Moravania bojovali o zmenu názvu štátu, tak aby vyjadroval aj ich identitu. Nuž a preto navrhujeme ČEMOSLE. Zahŕňa všetky tri hlavné geografické regióny ČR. Je to jednoduchý názov, jedno slovo – ako napríklad Belize alebo Čile. Započúvajme sa do jeho zvuku: Čemosle. Má švih a zároveň v sebe aj čosi domácke ako dobré pivo načapované naraz, na ktorom sedí dobrá, hustá pena. Jednoducho ČEMOSLE. Pravda, názov štátu ... môže nadväzovať na tradíciu, históriu, či osobnosti... V tomto duchu sa priam natískajú tri názvy: