Za mučednickou smrtí ubohého Husa se ohlédnou leda historici a příslušníci jeho sboru. Sem tam na kopci zaplane vatra. Ne však pro Husa, nýbrž pro místní ochmelky. Všichni ostatní hlasatelovi pravdy a lásky maximálně poděkují za den volna. Totiž – za vícero dnů. Většina z nás si o ně prodloužila víkend. Podezřívám českou vládu, že kdysi stanovila tyto bohulibé svátky jenom proto, aby si prodloužila parlamentní prázdniny. Však také jeden poslanec se s vážnou tváří zasazoval o to, aby se ubralo ze svátků zimních a přidalo těm letním, zkrátka, aby se svátky světily, když je hezké počasí! Co s Velikonoci, když prší, a co s Vánoci, jsou-li imrvére na blátě? Viďte, pane! 28. října už je sychravo a 17. listopadu zase mrzne. A Václav? Sv. Václav koncem září? To je babí léto – to by prošlo? Ale už je to riskantní, viďte, často prší. Jenže když on si ten ubohý kníže datum bratrovraždy podle počasí nevybíral. Možná, kdyby se o tom předtím u nich doma hlasovalo…  

Kdyby se u nás doma hlasovalo, byla bych za zrušení všech takových svátků, které připomínají zlo. Smrt, násilí a hrůzu. Připomínala bych si raděj události, kdy něco vzniklo, narodilo se, potěšilo. Stanovila bych volný výběr svátků v roce. Stejně nedocílíte, aby se k církevnímu svátku postavila stejně katolická většina s menšinou Jehovovou a ještě třeba Aláhovou. Ať si každý velebí, co chce a kdy chce. Někomu se třeba lépe žije v zimě. Někdo zataženo rád. Ať to oslaví…  

Například bychom se dohodli, že na svátky připadne ročně deset dnů. A vybrali bychom si je, kdy bychom chtěli, jako dovolenou. Pak bychom si, bylo-li by po mém, určili jeden den v měsíci na zařizování osobních věcí. Bylo by praktické smět si oběhnout všechny úřady, pošty a banky a nemuset být na palici z toho, že jejich pracovní doba se shoduje s tou naší. Pokusila bych se dále z rozvrhu práce vypustit všechny pátky. A uzákonila bych šestihodinovou pracovní dobu, s tím, že by se začínalo od devíti. I ve školách. Od tří by se už zase žilo.  

Takže to vychází: 10+12+52+104=178 volných dní v roce. Na práci by nám zbyla pořád víc než polovina: 187 dní. Nebylo by to príma? A nebylo už toho vytváření hodnot dost? Nezničili jsme si Zemi dostatečně tou překotnou aktivitou? Není na čase dát si pohov? Je, ale nejde to, já vím. Tak aspoň pro tentokrát si dejme... svátek!

Vyšlo na rozhlas.cz, publikováno se souhlasem vydavatele.