Středečním novinám vévodí informace o policejní razii na brněnském magistrátu, která se dotýká také lidoveckého náměstka primátorky, před policejním zásahem kandidáta na uvolněné místo ministra životního prostředí. Vlastně se to ani nechce číst a už vůbec o tom psát. Ono se o tom i bez toho bude mluvit i tak dost, protože policejní vyšetřování kriminálních případů vždycky táhne. Když se týkají politiky a tím i veřejných prostředků, tak to platí dvojnásob. Snad jen jednu poznámku si ve světle této a všech dalších komunálních „kauz“ dovolím. Vzpomeňme si na ně vždy, když se nám bude někdo zase snažit namluvit, že politik, který si neprošel komunálem, není správným politikem.

***

Novelou zákona o rozpočtu bylo včera schváleno navýšení deficitu na tento rok, které se blíží původnímu schodku rozpočtu zděděnému po vládě premiéra Babiše. Vše, co kdy současná vládní formace kritizovala na současné opozici v době, kdy byly jejich role obrácené, je možné kritizovat ve fiskální politice i nadále. A to se zdaleka netýká jen tohoto rozpočtu (který byl přeci jen zděděný), ale bohužel i výhledu na další roky a zejména rozpočtu na rok příští. Kapitálové výdaje? Nižší. Běžné výdaje dramaticky vyšší. Nárůst počtu zaměstnanců ve veřejné sféře meziročně téměř o osm tisíc! Mandatorní výdaje se pochopitelně dál vymykají únosnosti a není vidět ani žádný nástup pozitivního trendu, o kterém by se dalo alespoň říci, toto je první rok, počkejte, za dva roky to už bude jinak. Výmluva, že kdyby byly uplatněny všechny výdajové návrhy opozice, byl by schodek mnohem vyšší, je mizerná. Rozpočtová „udržitelnost“ tak zůstává v dnešním světě asi jedinou „udržitelností“, za kterou dnes nikdo nebojuje.

***

Deníky citují prezidenta Zelenského, týden trvající ruské raketové útoky podle něj zničily 30 % ukrajinských elektráren, země se proto potýká z rozsáhlými výpadky proudu. Stále jsme ale konfrontováni s představami brzkého ukrajinského vítězství. To vzbuzuje a prohlubuje dojem, že jakékoli jednání, byť jen o příměří či o jednáních budoucích za takové situace, není na místě, že by se tím očekávané vítězství jen oddálilo a nezadržitelný postup armády osvobozující jedno ukrajinské město za druhým pouze zbytečně zpomalil. O skutečném stavu na bojišti toho víme málo. Avšak jedno se říci dá, zatímco Ukrajina pravděpodobně bojuje na svém limitu a bez zahraniční pomoci by se neobešla, Rusko, ač zcela objektivně slabší než mnozí čekali, v takové situaci nejspíš není. Ono raketové bombardování, kterému v této míře Ukrajina od počátku invaze nečelila, je toho ostatně jistým potvrzením. O vnitroruském Putinovu překročení Rubikonu částečnou mobilizací ani nemluvě.

***

Osobou, která se u nás ve výše uvedené věci nebojí veřejně zastávat, snad si mohu dovolit říci, obdobné názory a čelí za to nevybíravému tlaku ministerstva zahraniční, je profesor Drulák. Od Ústavu mezinárodních vztahů, na kterém působí, dostal již dva vytýkací dopisy, při třetím mu hrozí vyhazov. Na jeho obranu se postavila řada lidí, naposledy sepsal moc hezký dopis ministrovi Matěj Stropnický. Pro iDNES jej komentoval těmito slovy: „Vracíme se do doby, kdy sice lidé mohli veřejně sdělovat své osobní názory, za odměnu ale končili jako umývači výloh a podobně … Drulák je člověk, který vyučoval na Science-Po, jedné z nejprestižnějších univerzit. Nebyl tam jako hostující profesor na jednu odpolední přednášku, měl tam svůj kurz. Takového experta se bude ministr s titulem bakalář snažit umlčet, když sděluje své názory, ke kterým došel na základě dlouholetého odborného studia?“

***

Na závěr ještě jedno téma. Poslanci chtějí podle MfD schválit „konec ,výchovných‘ trestů“. Fyzické trestání dětí má být nepřípustné. Předesílám, že jakékoli násilí se mi hnusí, tím více na někom, kdo se nedovede bránit. Děti prozatím nemám, ale dítětem jsem byl. A proto za sebe říkám, že škoda každé rány na zadek, která při mé výchově padla vedle. Opravdu. Za svou výchovu jsem rodičům nesmírně vděčný, a to i včetně toho občasného umravnění. Jsem sám?

Převzato z webových stránek Institutu Václava Klause