Petr Fiala se společně s dalšími čtyřmi evropskými premiéry podepsal pod dopis (ZDE), adresovaný jim samotným (a dalším evropským politikům), v kterém se navzájem vyzývají k intenzivnější vojenské pomoci Ukrajině. „Pokud mají ukrajinští vojáci pokračovat v boji, potřebují ohromné množství munice. A dodávky zbraní a střeliva od členských států EU jsou důležitější než kdy dřív,“ píše pětice. Dosavadní pomoc Ukrajině přitom vyhodnocují jako úspěch, v kterém je potřeba pokračovat. Doslova říkají: „Rusko nedokázalo ve válce, kterou zahájilo, dosáhnout žádného ze svých cílů. Naše úsilí nesmí uvadnout.“ Urgentně je proto prý „potřeba poskytnout munici a zbraňové systémy, včetně houfnic, tanků, bezpilotních letounů a protivzdušné obrany“.

Výzvy v dopise ostře kontrastují s informacemi, které nám již delší dobu veřejně sdělují například členové naší vlády, jako ministryně Černochová, a sice že už moc vojenského materiálu, který bychom mohli poslat Ukrajině, nemáme. Stejně jako s informacemi o evropských výrobních kapacitách. Kontrastují ale také s analýzou profesora Kolumbijské univerzity Stephena Biddlea, kterou před dvěma dny zveřejnil americký zahraničně-politický žurnál Foreign Affairs.

Píše se v ní o zastaralé vojenské technice, již Západ poskytl Ukrajině, s kterou země jen těžko mohla dosáhnout významnějšího úspěchu během své letní ofenzívy. Rusko mezitím nezůstalo stát na místě, vyvíjelo se. „Mělké, předsunuté, špatně připravené, logisticky nepodporované dispozice nebo jednotky, nemotivované a neochotné bránit své pozice, to platilo pro ruské síly v Kyjevě, Charkově a Chersonu v roce 2022. Nyní už to neplatí,“ píše autor a dodává, že „bez ofenzivního průlomu se úspěch v pozemní válce stává opotřebovávacím bojem“. Ten logicky favorizuje ukrajinského protivníka.

„Odolnost hluboké a připravené obrany v moderní válce způsobí, že pro Ukrajinu bude velmi obtížné dosáhnout v dohledné době rozhodujícího průlomu,“ tvrdí autor. Těžkosti, s kterými se Rusové na počátku války, a poté i Ukrajinci při letní ofenzivě potýkali, nebyly přitom podle Biddlea důsledkem „žádné radikální nové technologie, a je proto nepravděpodobné, že by ji nějaká radikální nová technologie zvrátila“. „Přizpůsobivost nepřítele a všudypřítomnost krytí a úkrytu omezují schopnost nových zbraní prorazit robustní obranu. A obrana Ruska je nyní poměrně robustní,“ doplňuje.

Profesor Biddle kromě závěrů pro Ukrajinu vnímá také implikace pro Spojené státy. Americká armáda na rozdíl od ruské Stalinovy maximy, že kvantita je kvalitou svého druhu, „dlouhodobě upřednostňuje kvalitu před kvantitou“ a není stavěna na to, aby unesla ztráty, jež by přinesla opotřebovávací pozemní válka, podobná té ukrajinské. „Spojené státy vyrobily od roku 1980 asi 10 000 tanků Abrams; na Ukrajině už obě strany dohromady ztratily přes 2900 tanků,“ připomíná analytik a podotýká, že „Spojené státy možná budou muset přehodnotit rovnováhu mezi kvalitou a kvantitou ve světě, kde se sice občas výhodné podmínky (pro hi-tech ofenzívní operace) vyskytují, ale nelze je zaručit“.

I ve světle těchto slov, znějících z prestižního amerického magazínu, je třeba vnímat čtvrteční mimořádný summit EU o pomoci Ukrajině, ale také zmiňovaný dopis premiéra Fialy et al. Komu by se zdálo, že měl být poslán spíše než do Bruselu do Washingtonu, může snadno nabýt dojmu, že správná adresa vůbec neexistuje.

Přesto přehodnocení situace a ochotu zastavit jatka na východě Evropy nečekejme ani z jedné strany.

Převzato z webových stránek Institutu Václava Klause