Léto. „Lidé využívají vysokých teplot, a proto tráví v létě více času venku, pořádají pikniky, nebo chodí na pláže.“ Píše o tomto ročním období trochu toporně a internacionalisticky Wikipedia, protože my chodíme spíše k řece nebo na přehradu. Je to období, kdy by se toho nemělo dít moc. Sezóna sběru a zavařování okurek, ospalých parných odpolední a podvečerních bouřek. Přesto se toho děje mnoho.

Parlament sice odjel na prázdniny. Ještě před tím ale stihl posunout dál zákon o rozšíření a zvýšení televizních poplatků, jako by nebylo nic podstatnějšího. Vláda bohužel zasedá dál. Dnes měla na programu projednávání české podoby Green Dealu, balíku zákonů, které citelně sníží životní úroveň občanů České republiky. Cílem je zdražením některých výrobků a služeb omezit jejich spotřebu. Takto to ale lidem nikdo neříká, respektive nikdo z vlády. Opakovat to ale stále dokola už přijde člověku poněkud trapné. Lidé si na to musí asi přijít sami.

V horkém létě 1914, tedy přesně před 110 lety zbývalo 11 dní do začátku konce staré Evropy. 28. července 1914 vyhlásilo Rakousko-Uhersko válku Srbsku a automat spojeneckých smluv a závazků, který už nikdo nebyl schopen zastavit, se tím dal do pohybu. Jeden významný český historik mi před pár dny řekl, že paralely jsou zábavné intelektuální hříčky, ale každá je falešná. To je dost možné. Ale nějaké zobecnění a poučení přeci odhalovat umožňují. Platí-li, že poučení se z historie je užitečné, což kdekdo rád opakuje, mají paralely velký smysl. Nelze-li se z historie poučit nijak, pak je trochu zbytečné se jí vůbec zabývat. Shoda by při vší (oprávněné) skepsi k možnostem poučitelnosti se člověka z čehokoli ale snad mohla být na tom, že stojí za to, se alespoň pokoušet

. A teď tedy oněch pár paralel mezi léty 1914 a 2024.

• Atentát na následníka trůnu v Sarajevu – Neúspěšný atentát na pravděpodobného vítěze amerických voleb.
• Napětí a atmosféra, která by se dala krájet, Balkánské války – Napětí a atmosféra, která by dala krájet, válka na Ukrajině a v Gaze. 
• Generalita mající stále větší vliv na politická rozhodnutí. – Generalita mající stále větší na politická rozhodnutí. 
• Nálada obyvatelstva připraveného na válku, volajícího po slavných vítězství (utlučeme Moskaly čepicemi) a po hrdinství – Nálada obyvatelstva bičovaná nezodpovědnou propagandou, volající po hrdinství a porážce protivníka.

A našly by se mnohé další. Spotřeba antidepresiv dnes implikuje zvyšující se podíl lidí trpících psychickými potížemi, před velkou válkou tomu nebylo jinak. Kdo něco znamenal, trpěl neurastenií. Desátého března 1914 byl napaden a těžce poškozen kanadskou sufražetkou Mary Richardsonovou obraz Diego Velázqueze Venušina toaleta – před několika měsíci se stal cílem znovu, když jeho ochranné sklo rozbili aktivisté hnutí Just Stop Oil…

Snad jsou opravdu všechny paralely falešné.

Existují lidé, kteří nesedí s rukama v klíně a něco se snaží dělat. Takovým člověkem je nepochybně maďarský ministerský předseda Viktor Orbán, jehož osobnost dalece přesahuje přirozenou váhu a vliv malé středoevropské země, v jejímž čele stojí. V tuto chvíli by měli mít již všichni premiéři EU na stole Orbánův desetibodový plán pro mír na Ukrajině, který vychází z jeho diplomatických konzultací s prezidenty Zelenským, Putinem, Erdoganem, Si Ťin-pchingem a s kandidátem na prezidenta USA Donaldem Trumpem.

Je možné, že celá snaha maďarského ministerského předsedy nebude nakonec k ničemu. Ale tento zarputilý, sebevědomý a suverénní člověk se alespoň o něco pokusil.

Reakce české vlády byla očekávatelná, beznadějně neoriginální a nemá cenu se o ní rozepisovat. Za svou mírovou misi si Maďarsko vysloužilo také „ban“ od Evropské komise. Ta se kvůli Orbánovým diplomatickým jednáním rozhodla bojkotovat neformální jednání ministrů probíhající pod současným maďarským předsednictvím. Zpupnost této nikým nevolené instituce je stále větší a větší.

Nezadá si však se zpupností některých českých politiků, i když ti jsou alespoň někým voleni, tak jako předsedkyně sněmovny paní Pekarová Adamová. Tato dáma, známá pro svou mimořádnou intelektuální potencí, snoubící se s až neuvěřitelnou pokorou, prohlásila k atentátu na jednoho ze dvou kandidátů na amerického prezidenta následující: „Kdo seje vítr, sklízí bouři.“ To je jednak poměrně drsný vzkaz Američanům ale také originální vyjádření hlubokého „respektu“ k americké demokracii. V normálním světě by po takových slovech asi politik už nikdy nedostat pozvánku na Americkou ambasádu, ale ona to řekla „jen“ o Trumpovi…

Abychom si na podzim nemuseli hledat nového spojence. Napojení současné české politické reprezentace na americkou levici, zdá se, nenechává žádný prostor pro jakékoli manévrování v případě, že volby vyhraje Donald Trump. Tedy pokud se jich dožije.

Převzato z webových stránek Institutu Václava Klause