Objevily se billboardy a plakáty, větší i menší, které varují před případnou budoucí koalicí ANO-SPD-KSČM. Některé jsou anonymní, jak je u některých statečných bojovníků za správné zítřky zvykem, jiné jsou podepsány jedním z koaličních uskupení. Nad démonickým vyobrazením předsedů uvedených tří stran pak už jen chybí tři šestky.

Dojem nepoctivě vedeného předvolebního boje se přímo nabízí. Ponecháme stranou pokusy některých jedinců na Facebooku vložit do úst jim nesympatickým politikům slova, která nikdy neřekli. Případ s billboardy se pohybuje přece jen na jiné úrovni.

Máme se skutečně třást strachy před možnou „vražednou koalicí“?

Hnutí ANO si nese s sebou problémy Andreje Babiše, KSČM zase kouli minulosti. S tím se nedá mnoho dělat.  Ale co SPD? Je skutečně tak nebezpečná? Extrémistická?

Kromě jiného bývá označována za fašistickou. Vynecháme nyní historické souvislosti (fašismus byl v Itálii, nacismus v Německu) a pokusíme si definovat, co by v současnosti mohlo být chápáno pod slovem fašismus. V obecné rovině snad bezohledné vyzdvihování názorů jedné skupiny jako normy pro ostatní. Zastrašování a trestání těch, kteří tento stav nehodlají přijmout.

Nezdá se, že by SPD tuto definici naplňovala, více se, bohužel, hodí na mnohé progresivní ideology, kteří ovládli celý západní svět.

V něčem ale musí SPD překážet. Jaképak kostlivce to má ve skříni?

Strana Tomio Okamury prosazuje odpor proti tzv. nelegální migraci. V tom je trochu problém. Proti nelegální migraci jsou i ostatní politická seskupení, jak například řekla paní Pekarová Adamová v předvolební diskuzi (ČT24, 30.9.).

Už samotný pojem „nelegální migrace“ je ovšem zavádějící. Každý imigrant je v první fázi příchodu do cizí země „nelegální“, legálním se stává až po udělení azylu apod.

No dobře, nebudeme si hrát se slovy.  V době politické korektnosti je téměř nemožné nazývat věci pravými jmény. Asi víme, co má SPD na mysli: Nedovolit totéž, co se stalo v západních zemích, které migrantům ze Středního východu a z Afriky podaly pomocnou ruku a nyní sklízí to, co by se dalo charakterizovat jako „žádný dobrý skutek nesmí uniknout trestu.“ Ve Francii, Německu, Švédsku (a v dalších zemích) se situace stala tak neúnosnou, že se už dokonce o tom může (na rozdíl od předchozích let) veřejně mluvit.

Vlastní zkušenosti s uprchlíky ze Středního východu a z Afriky skutečně nemáme, jak bývá odpůrcům migrace často omláceno o hlavu. Zato máme sdílenou zkušenost z uvedených zemí. Dobro pro jedny se stalo zlem pro druhé. A sdílení všeho je přece hudba budoucnosti. Tak proč nesdílet i negativní poznatky a nevyvodit z nich závěry? Nemělo by to být nazýváno extremismem. Spíše hlasem rozumu. To neznamená, že bychom nemohli udělat v některých případech výjimku. Jenomže právě při těchto případech už máme vlastní smutné zkušenosti. Netřeba jistě rozvádět.

Další indicii o „fašismu“ SPD lze najít v kritických slovech jejího předsedy na adresu tzv. nepřizpůsobivých (zase ta politická korektnost a z toho plynoucí hatmatilka, kterou musíme používat). Ruku na srdce. Neříká Tomio Okamura jen to, co si mnozí z nás myslí, ale bojí se říct veřejně, aby nebyli obratem onálepkováni? Nejde o žádný rasismus, ale opět o zkušenost. Tentokrát nesdílenou, leč poznanou.

Raději pryč od tohoto bodu.

Posledním těžkým hříchem SPD je velmi kritický až odmítavý postoj k Evropské unii. Můžeme to vnímat jakkoliv, ale  asi jen těžko jako projev fašismu či extremismu. Nebo snad ve Velké Británii zvítězil fašismus a extremismus?

Vypadá to jako by politické strany, které se označily za demokratické, mají zapotřebí  vymezovat se vůči nějaké černé ovci (snad se toto přirovnání může ještě používat), aby ukázaly jaké mají správné evropské myšlení. Něco jako novodobá podoba třídního, nebo jiného nepřítele, bez kterého nelze žít.

Mimochodem: „Vražedná koalice“ ANO-SPD-KSČM, jak straší tvůrci billboardů a plakátů, je s velkou pravděpodobností nereálná. Jednak by tím hnutí ANO vložilo další zbraň do rukou svých protivníků a jednak při vzniku zmíněné koalice by Evropská unie asi jen stěží zachovala nezúčastněnou pokerovou tvář.

A teď si představme, že by někdo vylepil plakáty, na kterých by varoval před „Bruselskou pětkou“.

To by bylo řevu o sprostotě, nečestnosti a podlosti!

A naprosto oprávněně.

František Kašpárek