Řadím se k oporám současného režimu. V souladu s vládní doktrínou jsem hypersenzitivně vnímal „ohrožení“ hybridními nebezpečími ze strany Ruské federace. Nicméně, po rozborech nezávislých analytiků Jana Schneidera, Petra Pietraše, Terezy Spencerové, Petra Schnura, Petra Robejška a dalších, jsem začal uvažovat, zda mráz přichází z Kremlu, anebo spíše z vojenské základny na Keflaviku.  

Doba je tak nepřehledná, že se může stát, že minorita nezkorumpovatelných politiků z Parlamentu ČR odmítne svůj přídavek sedm tisíc Kč, s ohledem na plivanec za „třista“. Dalším důvodem mohou být dlouhodobé manifesty Mariána Jurečky o tom, jak zkrotí nadnárodní zásobovací řetězce a jak bude chránit ornou půdu a dostatek vláhy i pro léta příští. Jak vidno, úmyslně neřešených problémů je skutečně mnoho a přibývají další. Naštěstí víme jak na to. Tak například dvoutýdenní pobyt dětí z Ostravska v Beskydech jednoznačně vykompenzuje dalších 50 týdnů v polétavém prachu aj. toxicitách a prokazatelné genetické změny v mozku.

Není také vyloučeno, že vznikne, napříč parlamentními stranami ve sněmovně i Senátu platforma, která bude bránit tomu, aby náš demokratický stát nebyl řízen advokátními kancelářemi. Jako lídr může účinně fungovat intelektuál Daniel Korte.

Běžný občan je obvykle názoru, že to v naší loutkové republice stojí za „H“, tedy za Havla. V ČR se údajně díky tomuto dramatikovi dramatického, od Vítězného listopadu 1989 nic zásadního neřeší, neléčí, nic nezlepšuje, jen dokrádá to, co zajistily předchozí generace. Kdo nevěří, tak si může přečíst ekonomicko-sociální statě Valtra Komárka, Jana Kellera, Ilony Švihlíkové, Jiřího Malého, Václava Vlka st. a dalších. Ať si vezmeme pod mikroskop státní dluh (a jeho obsluhu), silniční nebo drážní sítě nebo Věstonickou venuši – vždy skončíme s otazníky v očích a v těžké depresi. Ano, někdo další může vidět příčinu v předním polistopadovém disidentovi Mariánu Čalfovi. Ale, prý ještě může být se sociálním státem hůře.

Sociální stát v rukách internetových molochů

Dne 29. října 2016 zveřejnil spolupracovník Lidových novin Petr Pietraš zcela zásadní článek Sociální stát podle Silicon Valley. Hned v úvodu nekompromisně  uvádí: „Umožní-li státní instituce, aby se pro společnost staly hlavním informačním zdrojem internetové monopoly, ovládnou je.

A pokračuje: „Úspěchy populistů ukazují, že západním demokraciím chybí nová definice sociálního státu pro 21. století. Role sociálního státu musí zůstat v kompetenci státních institucí a demokraticky volných zástupců, a nikoliv soukromých globálních internetových koncernů. Jinak hrozí totalita, jíž nepůjde kvůli digitálním stopám uniknout.“ To nejsou vůbec dobré vyhlídky, ani v případě, kdyby nám to vysvětlila Česká televize nebo mediální guru Jan Kraus.

Doba dozrála a přezrála a nehoví českým dětským filmovým hrdinům. Dnes už je to v jiné dimenzi, to může zvládnout snad jen Timothy Leary a jeho pokračovatelé.

Kdo vítá, ten nese náklady

Známý publicista Petr Schnur, žijící v Hannoveru, napsal pro Právo (21. prosince) detailní analýzu působení všeobecně prospěšných organizací pod názvem Kauza vítání migrantů a déšť miliard.
Vezměme z toho jen jádro: „Kartel „sociálního průmyslu“ nabyl po „vítacím gestu“ nové obchodní dynamiky a stal se součástí bizarního „migračního trhu“, navíc v oblasti, která zaručuje přítok státních peněz v horentní výši.“

Proč mi tento článek připadá (kromě lokální analytické hodnoty) tak přínosný. Rámcuje do značné míry situaci v České republice a činnost nestátních neziskových organizací a jejich naprostou nekontrolovatelnost. Jinými slovy, nesmíme se ptát, kam jdou naše daně, nebo si to s námi někdo vyřídí! Natož ironizovat!!

Naposledy stanul před kárným senátem Mgr. Miloš Zbránek z Liberecka. Pokud by někdo jeho mediální skandalizaci a potrestání označil za konec demokracie v ČR, tak by se nemýlil. Potvrzením potápění se demokracie do mlčení se stala bójka z Ministerstva vnitra, tedy zřízení zvláštního odboru vedeného Evou Romancovovou. Zkušení politici považují tento počin za návrat k cenzuře.

Když k tomu připojíme šmejdění kontrarozvědek v soukromé korespondenci a ukládaní BIG dat (na věčné časy), tak z toho nemůžeme mít dobrý pocit. Nicméně, opět v souladu s vládní doktrínou, si neochvějně myslím, že tím stavíme, spolu s našimi chartisty, hráze proti terorismu, populismu a xenofobii.

Veselosti bylo v roce 2016 poskrovnu, a tak řada lidí přivítala takzvané bilanční rozhovory na úrovni vlády. Čilý a kreativní Bohuslav Sobotka odvolal své dva ministry. Na ostatní nedosáhl, protože mu v tom bránila koaliční smlouva. Neznám detaily tohoto memoranda jako kšanda, ale v zásadě se ukázalo, že premiéry máme tři. To, co mělo navenek vypadat jako oživovací impuls, skončilo jako blamáž.  

Kdo za každým rohem vidí Milana Chovance, ještě nemusí být paranoik. Vezměme v potaz, kolik „sympatií“ veřejnosti vyvolala informace o údajně přijaté smlouvě, že německá policie může (a to i bez vědomí té české) operovat na území našeho státu a zatýkat. Otazníků je v mediálním prostředí snad více jak polétavého prachu. Nicméně, nezdá se, že by někdo spěchal s jejich odstraněním. Takže, přece jenom, stojí to za „H“.    

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami.