Po listopadu 1989 se Pravda a Láska tak často dostávaly do full kontaktu se Lží a Nenávistí, až si nakonec unavené, ale šťastné, padly do náručí, jako po dokonaném orgasmu, o kterém se nesmělo (a dosud nesmí) mluvit. Zase je to neveřejná záležitost starých a nových politických a ekonomických elit konaná v jakémsi procesu naplňovaném v postHavlovském ateliéru zvaném Česko. Zase platí to známé: Co je dovoleno bohovi, není dovoleno volovi.

Jak to bylo…

Kdo se chce dozvědět, v dokumentární podobě, něco o památných dnech „Vítězného Listopadu“, tak může sáhnout po solidní publikaci Jiřího Suka Labyrintem revoluce (2003). Na straně 17 a dále si můžeme přečíst vyznání autora: Mým cílem byla vyváženost. Přál jsem si, aby vědecká systematičnost nezadusila lidský (leckde „příliš lidský“) rozměr dění. Nejsem si jist, zda se mi to podařilo. Takové počínání je vždy riskantní, zvláště pak jde-li o psaní z oblasti soudobých (žitých) dějin. Takřka všichni jsme aktivními pamětníky „devětaosmdesátého“, pro tehdejší mladší a zčásti i střední generaci znamenal tenhle rok první historický zlom prožitý na vlastní kůži, o němž lze říct, že výrazně ovlivnil individuální osudy většiny jejích příslušníků.

Je třeba na rovinu uvést, že mnozí účastníci Havlova kruhu měli na praktickou realizaci „revoluce“ větší vliv, než on sám, bez ohledu na to, zda to přiznávali, přiznávají, či nikoli. Patřili k nim Radim Palouš, Jiří Křižan a třeba Petr Pithart, mám na mysli jeho titul Po devětaosmdesátém: Kdo jsme? Mezi vzpomínkami a reflexí. Texty z let 1992 – 1996, (1998).

Řada lidí, odborníky nevyjímaje, si kladla otázku: „Co se tehdy vlastně stalo?“ K nim mj. patří i Jan Měchýř (1999), Petr Husák (1999) a jiní. Velmi zajímavá je publikace slovenské autorky Soně Szomolanyi Kĺukatá cesta Slovenska k demokracii (1999).

Je třeba vědět a plasticky pochopit, že Václav Havel byl coby umělec velmi empatický a velmi brzy (už v roce 1997) v proslulém Rudolfinském projevu dal ťafku Václavu Klausovi a vládnoucí Občanské demokratické straně. Údiv pana premiéra byl nelíčený…