Dnes třeba na jedné straně vystupuje mediální válečné uskupení Václav Moravec, Erik Best, Michael Žantovský (jistě ne v cizím žoldu). Na druhé straně třeba spisovatelka Lenka Procházková, exministr Ivan David či mediální expert Petr Žantovský (za své).

Rozdíl názorů vyvolává vždy elektrostatické pole, které je řešitelné diskursem, otevřeným konfliktem anebo nečinností halenou do slov. Mistry tiché negace má ve svých řadách KDU-ČSL (Bělobrádek, Bartošek, Jurečka). Halasnou negaci reálné politiky (dříve pro lidi) předvádí ANO ve variantě NE. Pesticidové přístupy Andreje Babiše – jen historie dopíše. Protahování jednání a tím mocenských přístupů vlády v demisi svědčí nejvíce soukromým zájmům.

Osobnostní výbava

V knize Buddhův mozek se praví: „Většina živočichů nemá dostatečně složitý nervový systém, takže … poplašné signály u nich nedosáhnou signifikantního strádání. (…) Jen my, lidé, se obáváme budoucnosti, litujeme minulosti a obviňujeme se za přítomnost.“

A jsme na rozcestí, je politik (v průměru) jen živočich nebo je plnohodnotný člověk? Hodně nám napoví ilustrace Richarda Cortése (k článku z LN 31. 3). Před hloučkem občanů stojí vyšponovaný politik s tabulí, která hlásá: „LID to jsme MY!“ Filosof Matěj Široký sáhl do francouzské filosofie a opřel své vývody o Alaina de Benoista a dospívá s ním k názoru, že Politici už lid nereprezentují. A tak z nich vznikla sociální a společenská veteš, když rozdělení na pravici a levici ztratilo opodstatnění. U politiků tím převládá myšlení: blokuji, překážím – tedy jsem užitku.

Jak známo, tak život většiny obyvatel utváří již dlouho ekonomika, a nejvíce virtuální bankovnictví. Nikoli politika, ta je pouze nástrojem majordomů.

Hned v úvodu své statě Matěj Široký vyvrací jeden zavádějící názor, když konstatuje: Jedno ze současných klišé tvrdí, že populismus je extrémně pravicový, což je podle francouzského filosofa Alaina de Benoista v rozporu s realitou. Ve své knize Chvíle pro populisty jej považuje především za postoj proti elitám, což z něj dělá spíše levicový směr. Navíc je reakcí lidu na nečinnost politiků a na zklamání z demokracie. Populismus nechce zakládat nic nového, jen obydlet demokratický systém.

Tyto názory fakticky podporuje ekonom Pavel Kohout, když na závěr svého článku Neměňme voliče, ale systém připomíná: Volení zastupitelé nebývají v průměru moudřejší než voliči, kteří je poslali do parlamentu. A hlavně, měli bychom vzdorovat všem „dobře“ míněným pokusům o cenzuru v takovém nebo onakém moderním atraktivním balení. (LN 3. 10. 2017)

Evropská unie

A stejný autor, Pavel Kohout, zveřejnil analytický článek Sedm faktů o úpadku Evropy. V sedmi bodech přesvědčivě rozvádí proč je zapotřebí provést revizi liberální demokracie, aby se předešlo kolapsu. Na ten aspiruje třeba Francie, jejíž prezident dává knížecí rady. (LN 6. 1. 2018) Někomu může připadat i jako hyperaktivní jedinec.

Kdybychom chtěli být pověrčiví, mohli bychom se ptát, zdali loňská sklizeň révy (- 19 % oproti 2016) souvisí s nástupem Macrona do funkce prezidenta?

Přes různá tvrzení a hraný optimismus euro/byrokratů na čele s předsedou Evropské komise Jeanem-Claudem Junckerem přišel nejen brexit, ale i stále zjevnější neschopnost reagovat na změny v systému EU. Už i lidé z infrastruktury Bruselského molochu upozorňují na malou flexibilitu eurobyrokratů. Jinými slovy, EU je na úrovni Rady vzájemné hospodářské pomoci (RVHP).

Mohou z této situace bafuňáři vybřednout (a my s nimi)? Vraťme se ještě k Siddharthovi a jeho cvičení mozku. Kdyby mu politici, včetně našich, chtěli naslouchat, dost možná by se jim dostalo podobných rad jako: Zchlaďte ohně chtivost a nenávisti a žijte bezúhonně / Uklidněte a soustřeďte svou mysl, abyste viděli skrze její zmatky / Rozvíjejte osvobozující porozumění podstatě věcí.

Jenže tím by je zbavil zbytku identity a někdo by mohl přijít s návrhem, aby společnost řídili sociologové, zejména ti, kteří inklinují sociální psychologii. Takže nám v zásadě hrozí dvě gigantická nebezpečí: UMĚLÁ INTELIGENCE a neumělá inteligence. Takže dále a houšť, už teď je v ČR poušť.

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami. Publikováno se souhlasem vydavatele.