Dnešní doba je bez nadsázky chaotická. Někdo v dané situaci rezignuje, někdo se stádním způsobem angažuje, někdo jde cestou individuace. Já třeba 40 let přemýšlím o tom, k čemu jsou nám politici? A přišel jsem na to: K zavádění letního a zimního času!

K tomu se přikrádají v České republice po roce 1989 takzvané demokratizační procesy, což jsou v mnoha případech deriváty Frankfurtské školy, jež z Evropy zmizela v třicátých letech do USA a potom se jako bumerang vrátila do Evropy. Blíže o tom Patrick J. Buchanan, Smrt Západu (2004). V závěru příspěvku textová výseč Frankfutská škola vstupuje do Ameriky.

Kdo jsou Piráti?

Posledních pár let hloubaví lidé v ČR uvažují, kam zařadit české Piráty? Je to politická strana, hnutí s kritickým podtextem, filiálka zahraniční globální agentury ze šedé zóny manipulací?

Někdo z nezávislých analytiků by se mohl nechat unést procesem amplifikace a nazvat je rozvinutou neziskovkou direktivně řízenou ze zahraničí. Navenek s preferencí bitcoinů, biohackingu a kritiky veřejné správy. A směrem dovnitř zasahováním do veřejnoprávní sféry České republiky a dalších procesů sofistikovaného monitoringu lidí a finančních toků.

SPD Tomia Okamury třeba vadí slova pražského člena Pirátů Zdeňka Hřiba: „Začlenění homosexuálů do městských firem je nutné.“ Hnutí SPD považuje sexuální orientaci za soukromou věc a zdá se, že činí dobře, protože už zítra by tu mohl být požadavek heterosexuálů, aby i oni měli různé preference!! (Pozor, věta je nadčasová).

Co tomu napovídá? Jak je známo z průmyslu a služeb v pojetí nadnárodních korporací (TNC), tak existují (minimálně od 30. let) různé manipulační společnosti na vrcholové vědecké a byznys úrovni. Kdo si vzpomene na Sigmunda Freuda a výzkumné psychologické ústavy v Anglii (nyní celosvětově v intenzifikaci George Sörose), tak je na správné stopě. Fajnšmekři by ovšem hledali kořeny těchto dějů v kódované mluvě obchodníků v Amsterdamu a Rotterdamu, kdy plachetnice vozily do Nizozemí (tehdy námořní koloniální velmoci) čaj, koření, kůže a další nedostatkové zboží.

Je dost občanů, kteří činnost neziskovek považují do značné míry za duplicitní (viz stát, církevní charita, mecenáši) a tak deklarace pera NNO o jejich prospěšnosti jsou kombinacemi různých psychologických taktik, kterými se snaží odpoutat pozornost občanů a lidí od svých skutečných cílů. Těmi jsou na lokální a globální úrovni destrukce stávající moci labelingem, kolektivním nátlakem na konkrétní osoby a vytvářením situací, kdy lež je alternativní pravda a ve druhém stupni: Naše lež je vaše pravda. Další formy uchopení moci jsou například vychylování zákonů, chybný výklad prostřednictvím orgánů činných v trestním řízení, nebo uchopení moci prostřednictvím aktivistické strett/demokracie, znemožňování politiků, činnosti v prostředí HateFree a další aktivity. Blíže Jiří Dienstbier, Robert Pelikán a další. Třeba 009 maskot z Teplic v Čechách. Mlčenlivá charakteristika dotyčného byla podána již dříve Jaroslavem Kuberou.

A také (nezapomínejme), jedná se o zaměstnanost jinak nezaměstnatelných, často s akademickými tituly (a znalostí angličtiny), přinášejících nedovařené vize, jako příklady dobré praxe, často platné jen pro daný stát, směr činnosti, danou lokalitu, personální obsazení, komunální politiku, apod.

Co je třeba vědět

Jsem přesvědčen, že příroda a lidské společenství jsou dnes zraněny daleko více, než na počátku průmyslové revoluce, jak zaznamenal Erich Fromm a jiní. Tehdy se SVĚT ještě racionalizoval, dnes je reálný SVĚT dokonale mazán či nasáván do virtuálního prostoru.

Proto potřebuje neprodleně a intenzivně léčit. Do detailů to poznal Sándor Márai (1900-1989). Nám to zprostředkoval třeba Josef Chuchma v Lidovkách pod názvem Jsi jen pouhá chvíle, mysli na to. Jedná se o 202 úvah a krátkých textů, které autor seřadil pod název Herbář. Odtud také pochází následující citace:

„Vyhlaď klamnou představu! Potlač záchvěvy náruživosti! Omezuj se na přítomnost! Chápej všechno, co se přihází, ať tobě nebo jinému! Rozeber a rozlož každý předmět v jeho činnou sílu a hmotu! Měj na mysli svou poslední hodinu! A chybu, kterou se na tobě prohřešil jiný, ponech tam, kde vznikla“.

Lze však ponechat prohřešek na sobě v zapomenutí, tedy bez odvety? Nejsem teolog, ale… faktem je, že jedna taková fortna do „klášterní zahrady plné bylinek“ existuje. Kupodivu je jejím zhotovitelem a vrátným včerejší bouřlivák Milan Kundera.

Alespoň tomu nasvědčuje román Milana Kundery La Fëte de l´insignifiance (Slavnost bezvýznamnosti) je prý velkolepým návratem spisovatele českého původu.

Soudí tak francouzský deník Le Figaro, podle něhož jde o skvělou knihu. Le Figaro oceňuje v La Fëte de l´insignifiance dvojsmyslnost řeči která vyvolává u čtenáře úzkost a současně smích. Kundera podle listu neztratil nic z umění strhnout oponu a vše obnažit.

„Když se civilizace hroutí a mocenská centra již nefungují, nastane chvíle, kdy rozklad přestává být viditelný pouhým okem. A v tuto chvíli nám to může osvětlit jen román, jen on,“ uvedl Web Mediapart k novému Kunderovu počinu.

Podle Kundery se nemá bezvýznamnost odsuzovat, ale uznávat. Je podle něj podstatou existence a provází člověka všude a stále.

Kam nás Kundera a Novotný směrují?

Ve své malosti a neznalosti se domnívám, že do paradigmat Římsko-katolické církve zasahují dnes mnozí. Tehdy a tam byla po dlouhá staletí vyžadována poslušnost, desátky, zákaz čtení magických knih apod. To vše bylo strukturováno a hutněno církevní judikaturou a svatou zpovědí. Terapeutikum nebo spíše prostředek získávání místních informací?

Nicméně oblast psychologie, zejména zkoumání nevědomí v pojetí Carla Gustava Junga, má nezastupitelný význam. Přirozeně, že existují i jiné přístupy a tak se s nadsázkou (jako u Filosofie) říká, že kolik psychologů, tolik teorií.

V našich podmínkách nelze vynechat významného psychosomatika Petra Novotného. V následujících řádcích čerpám z jeho myšlenek (a mockrát děkuji). Jedná se o jeho příspěvek Smrtelnými hříchy k chorobám­. V zásadě sděluje, že mentální nastavení společnosti nutně vede k nárůstu nemocnosti a výdajů ve zdravotnictví. Příčiny se bagatelizují. A pokračuje.

K růstu počtu nemocných přispívá legislativa českého zdravotnictví. Ta upřednostňuje potlačování příznaků nemocí a opomíjení jejich příčin. Nemocní jsou tím pádem léčeni, jenže mnohdy se neuzdravují. Věříme v Česku ve vznik následků bez příčin?

Naopak v Rakousku, a zejména v Německu je zkoumání a ovlivňování takzvaných psychosomatických příčin nemocí už dlouho povinné. Bavorská zdravotní pokladna platí ráda veškerou psychosomatickou péči, když ví, jak na tom vydělává. Za každé euro investované do psychosomatiky získává zpátky dvě. Jak je to možné? V důsledku psychosomaticky orientované terapie žijí Bavoři déle, tudíž také déle pracují, nečerpají nemocenskou a déle platí zdravotní pojištění,“ říká německý medicínský prof. Thomas H. Löw.

Nemoci, jakými byly kdysi mor nebo cholera ovlivňovaly i měnily společenské vědomí nejrychleji. Při masovém vymírání evropské populace padaly všechny škrabošky. Na vrcholu morové epidemie koncem šestého století byl křesťanský svět varován před takzvanými sedmi kardinálními hříchy. A to provoláním papeže Řehoře I. Velikého (asi 540-604). Na první pohled nevypadaly nebezpečně. Pýcha, lakomství, závist, hněv, smilstvo, nestřídmost, lenost. Papež samozřejmě hříchy nevymyslel. I tyto odstavce ještě pocházejí z psacího stolu Petra Novotného.

Piráti a středověká teologie v praxi

Připomeňme si kardinální hříchy v pojetí Řehoře I. Velikého: pýcha, lakomství, závist, hněv, smilstvo, nestřídmost, lenost.

A nyní to můžeme alternovat, podle osobní volby: xenofobie, populismus, demagogie, fašismus, nihilismus, gender, sexismus, atd.

Piráti by se ovšem měli mít na pozoru. Mají silného endo/nepřítele. Navíc řadě politiků i běžným lidem se jeví, že vystupují často jako exorcisté. A odtud už je to jenom krok stát se inkvizitory! Marginálie na okraj textu: Nejsou náhodou Piráti už sami jen krůček od krizové intervence?

Závěr povídání

Přirozeně, jsem si vědom, že můj současný záběr není reprezentativní, že je tematicky silně zúžený. Moje skromné řádky ale neslouží pro cíle pastorační psychoterapie. Ty jsou mnohem širší. A také nejde jen o usmíření s Bohem, Ježíšem, lidmi, ale také hlavně se sebou, včetně dosažení hlubších změn osobnosti. Mít se rád není hříchem. A Piráty k tomu opravdu, ale opravdu nepotřebujeme…

Amplifikace (přibližně): proces alternování a rozšiřování mýtu či jiné události

Nedovařené vize: v praxi nepoužitelné nebo použitelné za krajně neúměrných politických, finančních a personálních vkladů.

Zdroje
1) Patrick J. Buchanan, Smrt Západu. Jak vymírání obyvatel a invaze přistěhovalců ohrožují naší zemi a civilizaci. První vydání. Mladá fronta, Praha 2004. Strana 117. ISBN 80-204-1103-8.
2) Chuchma, Josef, Jsi jen pouhá chvíle, mysli na to…, LN 3. června 2017, s. 24
3) ČTK, Právo, 3. 4. 2014. Nový Kunderův román je velkolepým návratem.
4) Novotný, Petr, Smrtelnými hříchy k chorobám­. E-mail Email: novotny@dialog-Ibc.cz. /// U psychologa tak významného se sluší doplnit alespoň několik řádek k jeho pracovní biografii. Autor vystudoval klinickou psychologii a psychofyziologii. Věnuje se psychosomatice, o které napsal v letech 2003 – 2015: Proč jsme nemocní, Tajemství hypnózy, Filozofie nemoci, Zachraň svůj život (s prof. MUDr. Milošem Peškem, CSc.) a Příliš chytré nemoci.

Rozšířená poznámka k bodu 1.

V roce 1923 založili Lukács a členové německé komunistické strany na univerzitě ve Frankfurtu nad Mohanem Institut marxismu podle modelu Marx-Engelsova institutu v Moskvě. Po jistých úvahách mu dali méně provokativní název Institut für Sozialforschung (Institut sociálního výzkumu). Ten brzy vešel ve známost prostě jako Frankfurtská škola.

V roce 1930 se stal jeho ředitelem marxistický odpadlík a obdivovatel markýze de Sade Max Horheimer. Horkheimer také došel k závěru, že se Marx mýlil. Dělnická třída nesplnila svou roli avantgardy revoluce. (…)

Za Horkheimerova vedení začala Frankfurtská škola marxismus převádět do kulturních pojmů. Příručky pro staré bojiště byly zavrženy a sepsaly se nové rukověti. Pro staré marxisty byl nepřítelem kapitalismus, pro nové marxisty se stala nepřítelem západní kultura. Pro staré marxisty bylo cestou k moci násilné svržení režimu, jako tomu bylo v roce 1789 v Paříži a v roce 1917 v Petrohradu.

Pro nové marxisty byla cesta k moci nenásilná a vyžadovala desetiletí trpělivé práce. Vítězství se dostaví teprve tehdy, až z duše západního člověka zmizí křesťanská víra. K tomu však dojde teprve tehdy, až kulturní a vzdělávací instituce zaujmou a povolají do svých služeb spojenci a agenti revoluce. Obsaďte kulturní instituce Západu, jeho „opevnění a valy“, a stát, jeho „vnější příkop, se zhroutí bez boje. (K: 117)

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami. Publikováno se souhlasem vydavatele.