Tato kniha, která je z několika pohledů mimořádná, je jedním z titulů, kterými nakladatelství Olympia naplňuje svůj program: „Vzděláním a sportem k sebevědomí.“ Vzdělání a sport jdou od nepaměti lidskou historií ruku v ruce a vždy byly tím, co zdobilo především mládí, aby přešlo do filosofie řecké „kalokagathie“, která se v české historii promítla do Tyršova sokolského hesla: „V zdravém těle zdravý duch.“ A umocněnu globalizační současností je ji možno shrnout do slov: „ …i když jsme malí, nemůžeme být hloupí.“

Křest knihy

Mluvíme-li o mládí a sportu, dočteme se v úvodu knihy, že kořeny Slávie jsou svázány s Literárním a řečnickým spolkem Slavia, s mladými lidmi, s jejich zápasem o identitu sebe i národa. Dnes nám tento „zápas mladých“ jaksi chybí a oni chybí na sportovištích a stadiónech, škoda pro ně, škoda pro nás. Křtí-li se kniha, nelze nevzpomenout Komenského slov: „ Kdo nemiluje knihy, nemiluje moudrost. Kdo nemiluje moudrost, stává se hlupákem.“

Kniha jako nezbytný civilizační artefakt měla mnohokrát v historii lidstva namále. Většinou pro svůj obsah, který boural dogma, mnohokrát pro svoji jedinečnost uchování myšlenek a schopnost inspirovat jimi, pro nepochopení vládnoucích pravých i levých ismů. V současné době, kdy se ztratila sebereflexe „ autorské pokory a cudnosti“ mít právo napsat knihu, hrozí cunami nic neříkajících potištěných stran, které je možno shrnout do žalmu – škoda lesa. Ztratila se změřitelnost slova, příběhu, činu … zaplať bůh, že ze sportu ne.

Věčná Slavia je dokladem řečeného

Kniha, dobrá kniha, připomíná ve své existenci život člověka. Jako člověk se rodí, žije, jako na člověka se na ni vzpomíná. A uložena v regálech knihoven, kdyby jen s pár desítkami čtenářů, je ve své podstatě nesmrtelná. A připomíná-li svým osudem člověka, pak nezapomínejme, že jedna z nejkrásnějších lidských vlastností je darovat a samo darování je znásobeno darováním štěstí.

Kniha, o Věčné Slávii, je historií mnohokrát darovaného štěstí, toho kulatého štěstí, které po desítky let zvedá diváky ze sedadel stadiónů. Objímají se, tančí, křičí … a chtějí na chvíli udržet to blaho okamžiku, které je zakleto ve výkřiku: „Gól!“ Aby se stejnou vroucností, padne-li do jejich branky, mlčeli.

To magické slovo gól má v sobě rozměr sportu samého. Sportu, který ve spirále genů existence člověka, dokázal v době konání olympijských her změnit válku v příměří a místo zabíjení člověka člověkem, zdolávat dálku, výšku, a bojovat o vteřiny lidského času. A toto vítězství je vítězstvím, které nerozděluje na malé a velké, je vítězstvím. S právem oslavovat národy i jednotlivce a je to vítězství námi a všemi ostatními změřitelné.

Přejme si, při jedinečnosti vydání Věčné Slávie – 130 let, aby se zase zazelenala zapomenutá hřiště naší vlasti, aby je objala bílá linie lajn a míč v míč v síti branek byl symbolem vítězství.

Přispějme vzděláním a sportem, stejně jako výše jmenovaná kniha, aby to nám vrozené a zdánlivě obyčejné se stalo neobyčejným, kolébkou každého, v které se rodí sebevědomí. A poděkujme Slávii za její víc jak stoletou existenci, jejím hráčům i fanouškům i jejich příznivcům, protože nám všem dávali, dávají a věřme, že ještě léta dávat budou, ono neopakovatelné a jedinečné – kulaté štěstí.