František Mareš: Padesát šest let a dva dny

04.11.2022 13:49 | Komentář

Uplynuly od slavného fotbalového zápasu mezi Anglií a ČSSR. Zápas se konal na stadionu ve Wembely 2. listopadu 1966 a po velkém fotbalovém souboji skončil remízou dva dva.

František Mareš: Padesát šest let a dva dny
Foto: Archiv FM
Popisek: František Mareš, manager nakladatelství Olympia a programu: Vzděláním a sportem k sebevědomí

Pro Angličany to byl první velký zápas po získání titulu mistrů světa, pro naši reprezentaci nebyl o nic menší, protože hrála v zemi, která světu přinesla fotbal.

Kdo by si položil otázku, proč vzpomínat, měl by se v dnešním zjitřeném světě globalizace a neustálých lokálních válek zamyslet, jak velký význam pro život člověka a celé lidské populace má sport.

Československý národní tým, foto Soukromý archiv Jana Vokáče

V době konání tohoto zápasu probíhala studená válka. Existovala „ železná opona“ a odehrával se jeden život před ní  a druhý za ní. Svět byl rozdělen. Válka na spadnutí.

Zaplať bůh k ní nedošlo.

Jednu z velkých zásluh že nedošlo, měli i sportovci a sport sám.

Mužstva Anglie a ČSSR, foto Soukromý archiv Jana Vokáče

Ten se stal místem, kde bylo možno měřit síly s druhými zeměmi. Byl prostorem, který dovoloval vzdorovat tupým doktrínám a každá vteřina, každý bod, centimetr i metr, přes všechny možné ismy, posouvaly hranice možností člověka.

To byla světová vítězství lidské solidarity a vůle svobodně žít. Žít bez utrpení, které nedávno skončilo s milióny mrtvých a vrylo do tváře světa vrásky utrpení.

Podpisy hráčů Anglie, foto Soukromý archiv Jana Vokáče

Myslím si,  že na tato velká utkání, která prostřednictvím sportu vytvářela mosty dorozumění, je třeba, i když jen malým připomenutím, si občas vzpomenout.

V běhu našeho světa a našich osudů jsou nenahraditelná.

Listopadový zápas ve Wembley v listopadu roku 1966 byl podle hodnocení sportovních komentátorů jedinečný. Až na okamžik, kdy  František Veselý minul prázdnou branku soupeře.

Ale to se stává i těm nejlepším a on jedním z nejlepších byl.

Podpisy hráčů ČSSR, foto Soukromý archiv Jana Vokáče

A celkový závěr zněl,  od diváků i sportovních odborníků … Čechoslováci měli vyhrát.

Vzpomeňme tedy několika snímky z osobního archivu Jana Vokáče, pracovníka Československého velvyslanectví v Londýně, na tento slavný zápas.

A přejme si, aby se veškeré konflikty řešily ve sportovních kláních dodržujících pravidla fair play a nikdy a nikde jinak.

František Mareš

Tento článek je uzamčen

Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: PV

Ing. Zuzana Ožanová byl položen dotaz

Poděkováni ODS

Začal jsem manuálně pracovat v létě roku 1967, kdy mi bylo 15.let. Dnes v roce 2024, listopad musím pracovat stále. Jsem docentem na vysoké škole.Pracuji tedy 57 let. Bohužel musím! Myslíte že je to správné? Důvod je udržení alespoň průměrné životní úrovně. Děkuji za vysvětlení.

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Zdeněk Jemelík: Věrchuška a sprostý lid

15:57 Zdeněk Jemelík: Věrchuška a sprostý lid

Do pojmu „věrchuška“ zahrnuji nejen vrcholné představitele státní moci, politické elity-pseudoelity,…