Ministra financí prý ale nic na světě nepřinutí vypracovat rozpočet s deficitem vyšším, než jsou tři procenta hrubého domácího produktu (kéž by ho někdo donutil předložit rozpočet vyrovnaný). „Je to prostá, jednoduchá rovnice. Můžeme mít švédské veřejné služby za švédské daně, což nedoporučuji. Můžeme mít rumunské veřejné služby za rumunské daně, což rovněž nedoporučuji. Ale švédské veřejné služby za rumunské daně... to já fakt neumím, to bude muset někdo jiný,“ k tomu dodává. Podle Kalouska bude odmítnutí balíčku znamenat nutnost snížení fakultativních výdajů, tedy krácení peněz na některá prorůstová opatření a také na některé veřejné služby, kde už by podle ministrova názoru snižovány být neměly.

Vidím to celé zase trochu jinak. Ať už vede těch pár lidí z ODS k nesouhlasu cokoli, nezvýšit daně a snižovat státní výdaje považuji za dobré. Zejména pak v okamžiku, kdy ministr financí mluví o nevhodnosti krátit státní „prorůstová opatření“ a náklady veřejných služeb, když na peníze z nich se už jistě těší nějaké ty party, aby pak hrdě vykazovaly „zisk“ nebo „zaměstnanost“ za použití dotací. Chápu však, že nelze mít švédské služby za rumunské daně. Jenže to není náš problém. Náš problém je v tom, že pod vedením vlády směřujeme mílovými kroky do stavu, kdy budeme mít za ty švédské daně rumunské služby, zatímco pár firem, přisátých na státu a jeho „opatřeních“, uměle přežije nebo bude v ještě větším balíku, a pár lidí si udrží své zaměstnání, přestože práce v něm je uměle vytvořená.

Pokud by tam nahoře, zjevně bez rozdílu stranických triček, za dvaadvacet let neutratili cokoli, co dostanou (a ještě víc), mohli bychom mít vyrovnaný rozpočet už dávno. Mluvíme-li totiž o schodcích ve výši cca 100 miliard ročně v průměru, pak jsem si jist, že nebýt zhovadilých podpor obnovitelných zdrojů, nebýt armádních zakázek pro vybrané (odtud asi to slovní spojení „výběrová řízení“), nebýt dotací do každého prdu, jehož jedinou další ambicí, kromě zisku z veřejných peněz jen pro některé, je tzv. udržitelnost, kterou ale počítají jen na pět let a to jen proto, aby nemuseli dotace vracet, měli bychom dost možná občas i nějaký ten přebytek. Má to ale jeden háček. Minimálně polovina z těch nahoře by se stala naprosto nepotřebnou. Občas v té souvislosti přemýšlím nad tím, zda bychom jim neměli nakonec raději několikanásobně zvýšit platy a odměny za právně vymahatelný slib, že nebudou dělat nic a nechají nás žít.

Psáno pro blog idnes.cz