Když šlo ovšem o něco podstatného (posuďte sami s jakými důsledky), našel si čas i na hlasování jak v senátu, tak v poslanecké sněmovně. Jako senátor stihl hlasovat například pro Lisabonskou smlouvu, nebo zákon o podpoře obnovitelné energie, zatímco v senátu chyběl vždy, když se hlasovalo o čemkoli, co bylo navrženo proti legálnosti KSČM. Jako poslanec zvládl zvednout ruku pro církevní restituce, odklonění peněz v rámci tzv. důchodové reformy do soukromých fondů, zvýšení daní, nebo pro Rozhodnutí Evropské rady – změnu čl. 136 Sml. o fungování EU, tedy pro tzv. trvalý záchranný mechanismus eurozóny (ESM).

Popojděme o kousek dál, ať nejsme jen u hlasování pro ztrátu naší suverenity, nebo pro náklady současné i příštích generací na enviromentalistické šílenství.

Zatímco například Mezinárodní mírový výbor v Ženevě, který sdružuje cca 300 organizací z celého světa, a který sám v roce 1910 obdržel Nobelovu cenu míru, kritizoval poslední udělení této ceny Evropské unii, jejíž členské státy vojensky zasahují v jiných suverénních státech světa a dodávají zbraně do míst válečných a občanských konfliktů, uvítal Karel Schwarzenberg udělení této ceny slovy ´EU je velké mírové dílo´. Z pozice ministra zahraničí přitom prosadil v březnu roku 2011 při jednání NATO naše hlasování pro vojenský zásah v Libyi a několik let před tím, v roce 2007, hlasoval na zasedání Valného shromáždění OSN proti návrhu, který měl za cíl omezení dopadů použití zbraní a munice z ochuzeného uranu. Uznání Kosova a postavení se tím proti jednomu z mála národů, Srbům, který stál historicky na naší straně, to je jen další z mnoha podobných kapek.

Nikoli podle slov před druhým kolem prezidentských voleb, ale podle jeho dřívějších hlasování poznáte ho. Já za sebe děkuji za nabídku, ale nechci. 

Psáno pro blog idnes.cz