O Silvestra střílel třiašedesátiletý muž v Tanvaldu na dva Romy. Po prvotních úkonech je vyšetřován na svobodě. Jeden z Romů je mrtvý a druhý se střelným zraněním v nemocnici. Oba se podle vyjádření starosty už dříve dostali do křížku se zákony. Nechme policii v klidu, ať vyšetří, co a zejména proč se stalo. Mě zaujalo tentokrát něco jiného - aktivistický přístup k věci Štefana Gorola.

Zatímco za nedávný útok s mačetami prý může tak trochu servírka, a některými je dokonce zlehčován ve stylu „byla to jen hospodská rvačka“, v případu z Tanvaldu má Gorol jasno hned. Stihl v rychlosti navštívit místo, kde se událost stala, promluvil si s členy rodiny Romů a zatímco policie teprve začíná s vyšetřováním, střelbu na ně ihned označil za popravu. „Nic neměli v ruce. A pokud by měli, tak by měl (údajně napadený muž) dvakrát vystřelit do vzduchu a až potřetí třeba do nohy nebo do ruky. A on je normálně popravil,“ prohlásil.

Pane Gorole, dovolím si z druhého konce vnímání situace předjímat, tak jako jste Vy označil střelbu za popravu, že střelba byla vynucená a ryze obranná. Kdo z nás má pravdu, případně zda se děj udál ještě jinak, to nechť rozhodne policie, případně soud. V každém případě však neplatí, že bezúhonný a netrestaný občan, což je v České republice základní podmínkou pro legální držení zbraně, je snad povinen při jejím použití nejprve střílet do vzduchu a pak teprve na cíl, jehož kroky se cítí být ohrožen na životě nebo zdraví – natož aby pak mířil jen „třeba do nohy nebo do ruky“. Mýlíte se a bylo by dobré, abyste zbytečně nemátl další případné oběti oprávněné obranné střelby. Mohl byste je mít na svědomí, kdyby si vzali Vaše slova k srdci a spoléhali na to, že mají pár vteřin navíc, když se třeba rozhodnou někoho napadnout. Bez ohledu na to, co si myslíte Vy, rozhoduje výhradně konkrétní krizová situace o tom, zda bránící se člověk vystřelí do vzduchu pro výstrahu, nebo zda rovnou zamíří na hruď a dvakrát stiskne spoušť.

Takže ještě jednou, pane Gorole: Jak a proč se událost v Tanvaldu stala, to nechme na policii a soudech. Zapomeňte však na to, a nešiřte mezi své soukmenovce bludy, že až bude zase někdo střílet po těch, které aktivisticky ochraňujete, bude muset střílet dvakrát do vzduchu a teprve pak do nohy nebo ruky. Nebude. Nic takového neříká nejen zákon, ale ani pud sebezáchovy. Je totiž lepší být souzen dvanácti, než nesen šesti - a to bez rozdílu barvy kůže.