Mýtné na německých dálnicích jen pro cizince včetně Čechů by bylo proti předpisům EU. Ale mýtné na německých dálnicích pro Němce i pro cizince společně, ovšem jen německým poplatníkům vrácené v  daňovém přiznání, to směrnicím EU plně vyhovuje. Stačí tedy do očí bijící nesmysl nebo dokonce nezákonnost pouze napakovat do jednoho balíku s jinou normou, a hned je celek apetýtlich.  Pravda, malý rozdíl tu bude - přibydou byrokratické náklady.  Nevěřícně kroutím hlavou. Tohle že je právní řád? Předvídatelný, spravedlivý, měřící všem stejně?

Nu, budeme si muset zvyknout, jak v praxi vypadá pokrok směrem k bratrskému utužení  EU. Prý přinese další zlepšení všeho.

Realita je jiná. Svobodný pohyb osob v rámci EU má doznat zdokonalení. Sice zůstane formálně svobodný, ale pro nepříslušníky panské rasy bude alespoň pořádně zpoplatněný. O dalších souvislostech, které mě napadají, raději pomlčím, abych nebyl obviněn z hanobení státu světové socialistické soustavy, pardon, z hanobení státu EU.

Podobně to bylo se zdravotnickými poplatky a českým Ústavním soudem r. 2008. Sice poplatky jsou protiústavní (zdravotní péče je bezplatná podle ústavní Listiny), pokud by se posuzovaly  samy o sobě. To nepopřel ani tehdejší Ústavní soud, tvořený  soudci jmenovanými ještě V. Havlem a V. Klausem. Ale tytéž poplatky ústavě plně vyhovují, pokud se  považují za hypotetickou součást balíku zdravotního pojištění jako jeho hypotetický antibonus, viz citace z nálezu ÚS r. 2008: Podle čl. 31 věty druhé Listina dává právo na základě veřejného pojištění na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon. Z jazykového výkladu ustanovení čl. 31 odst. 2 Listiny lze dovodit, že jím dané podmínky by byly naplněny např. takovým zákonem, který by každému občanovi zvýšil platby pojistného na zdravotní péči např. částkou 416,66 Kč měsíčně, a to za současného stanovení bonusu v rozpětí částky od 30 Kč do 5 000 Kč ročně, odstupňovaného podle toho, zda a kolikrát pojištěnec navštívil lékaře, byl hospitalizován či předkládal lékárníkovi takový či onaký recept. Ústavní soud při posuzování zavedeného modelu zvažoval a porovnával především to, zda výsledný efekt pro výdajovou stranu pomyslného rozpočtu občana České republiky, jehož čl. 31 věta druhá chrání, je odlišný v případě napadené právní úpravy a shora nastíněného hypotetického modelu, a dospěl k závěru, že v ekonomickém důsledku by nebylo žádného rozdílu.