V kontextu vyřčeného si dovolím vyslovit myšlenku:

Proč Ústavní soud také nekonstatuje, že byť na získání práce není ústavní nárok,ale jen právo, tak je nečinnost zákonodárce protiústavní v těch případech, kdy ta nečinnost vyvolává protiústavní následky.Těmi se rozumí to, že vztah státu a nezaměstnaných se odehrává v kooperačním modelu, přičemž jde o kooperaci více na sobě vzájemně nezávislých subjektů a že účel realizace povinnosti státu zajistit každému občanu práci spočívá v záruce výkonu občanských svobod, neboť nemít práci a příjem z ní je jen jiná forma železné opony. Zkrátka a dobře.

Proč se církevním a občanským svobodám neměří stejně?

Publikováno se souhlasem vydavatele.