Jako důkaz si dovolím předložit vzorek ze shluku Pajonkových myšlenek:

"Co podle mě potřebují rodiny daleko více? Potřebují jistotu, že bude poptávka po práci. Potřebují, aby firmy soutěžily o kvalitní zaměstnance, dávaly zakázky živnostníkům. Potřebují vědět, že ti, co chtějí pracovat a pracují, se budou mít dobře. Pak mohou mít více dětí, protože budou vědět, že se o ně dokáží dobře postarat. Jak toho ale dosáhnout? Zjednodušme život živnostníkům a malým firmám. Najmout a propustit musí být snadné. Extrémně snadné. Umožněme lidem uzavírat svobodné pracovní smlouvy. Zrušme stovky zbytečných regulací a s nimi i úřední místa, která nutně tyto regulace a omezení kontrolují. Zbytečně. Bohatství nevzniká na úřadě a slevou na dani, ale umem a prací."

V myšlenkách pana Pajonka se nepřehlédnutelně skrývá lacině ideologická selekce, neboť jistotu poptávky po práci, ač objevuje již objevené, neboť za socializmu, který nemusí, byla dokonce garantována zákonem, podle něho musí mít jen rodiny živnostníků a majitelů firem. Rodiny zaměstnanců v závislé pracovní činnosti (tedy i úředníků) jí mít evidentně nesmí, neboť jestli může mít něco na pocit nejistoty rodin velký vliv, pak to jsou pracovně-právní vztahy z dob feudalismu a raného kapitalizmu, kdy najmout lidi a propustit je bylo mimořádně snadné. Dokonce extrémně snadné, jak si tato, podle sociologa Petra Hampla, naděje české pravice (Pajonok by měl také vysvětlit, jak by se stát měl chovat k lidem, kteří pracovat chtějí? Tedy k drtivé většině nezaměstnaných.) přeje.

Proč se proti tomuto společenskému (ne)řádu s velkou pravděpodobností bouřili i předci pana Pajonka, může mít příčinu jen v jejich neosvícené neochotě vážit si blaha, které jim tehdejší neviditelná ruka trhu nabízela a nebo proto, že vrcholem genetické přenosu jeho rodu, hodný označení "moudrý člověk", je až jeho maličkost. S jistou míry nadsázky si bohužel musím troufnout fabulovat, že tomu tak být nemusí a  pan Pajonk může být naopak produktem nezdravého genetického křížení, ke kterému dochází, pokud se do sebe nezdravě "zakoukávají" členové jednoho rodu. Samozřejmě že o chování jeho předků nic nevím, ale já opravdu nepokládám myšlenky pana Pajonka za standardní do té míry, abych je mohl považovat za myšlenky vzdělaného a moudrého člověka. Copak člověk, který je den co den konfrontován s naší společenskou realitou může vyprodukovat myšlenku, že bohatství  nevzniká na úřadě a slevou na dani, ale umem a prací, což je paradoxně opět myšlenka, která se notoricky objevovala v referátech politických špiček minulého režimu.

Pokud by výplach úst byl standardním léčebným postupem psychiatrů, pak by pan Pajonk musel kloktat 12x denně a 365 dní v roce. Největší bohatství totiž vzniká rozhodnutím (umem?) vládních struktur, zjednodušeně řečeno, zvolenými politiky ovládající moc výkonou, neboť to jsou oni, kdo legislativně umožnili, umožňují a umožňovat budou, a to i pomocí daňových úlev a triků v daňové optimalizaci, k beztrestnému rozkrádání státu. Pravdu má tak pan Pajonk pouze v jedné myšlence, kterou v závorce doplním realistickými dodatky.

Bohatství (nikde) na světě nevzniká (poctivou) prací. Čestné vyjímky, které stejně jako jedna vlaštovička jaro (spravedlivější společnost) nedělají, do mé předposlední věty samozřejmě nepočítám. "Čest jejich práci"

Publikováno se souhlasem vydavatele.