Pane velvyslanče,

po dlouhé době se mi zdál živý sen. Moje moravská babička, která už dávno není s námi, se na mě rozčíleně podívala a řekla: vyřiď tomu chlapovi v tom Tbilisi, že je pěkná sviňa.

Jak už to ve snech bývá, aniž by mi řekla, o koho a o co jde, hned jsem věděla, že tu zprávu musím vyřídit Vám, pane velvyslanče.

Z úcty k milované babičce, která nestudovala v době nejtvrdší normalizace vysokou školu v Moskvě jako Vy, protože od devíti let sloužila u sedláka a měla jen tři třídy obecné školy, ale byla to moudrá a laskavá žena, Vám vzkaz co nejrychleji předávám.

Týká se Vašich zpráv z posledních měsíců třeba panu Pastuszkovi na Ministerstvo spravedlnosti ČR o tom, jak „z pohledu zastupitelského úřadu v Tbilisi lze konstatovat, že v posledních letech prošel gruzínský vězeňský systém značně rozsáhlou transformační metodou  s cílem přiblížit se evropským standardům…

Podmínky, za kterých v Gruzii probíhá trestní řízení, resp. za kterých je vykonáván trest odnětí svobody, se diametrálně liší od praktik z dob bývalého Sovětského svazu… V Gruzii funguje také specializovaný orgán státní správy pro vězeňství „Ministry of Corrections and Legal Assistance“  (obdoba naší vězeňské služby) a tématům vězeňství je věnována i poměrně značná pozornost médií…“

Pan Pastuszek - ač jsme ze všech sil přesvědčovali a hodnověrně dokazovali zprávami gruzínských i mezinárodních organizací, že to není tak, jak tvrdíte Vy -  velmi horlivě Vaše zprávy (na rozdíl od našich) přepisoval a rozesílal dále soudům a jiným úřadům, rozhodujícím o extradici Gruzínců z ČR, obviněných bez důkazů režimem prezidenta Saakašviliho z údajné trestné činnosti. Ačkoli se jedná o osoby tak či onak v opozici gruzínské vládě, a motivem fabrikace trestných činů proti takovým jsou politické zájmy, Vaše závěry, pane velvyslanče, v každém jednotlivém případě vždy vedly k tomu, že v Gruzii je vlastně všechno fajn, lidi můžeme klidně vydávat a Vy to můžete ještě tam na místě překontrolovat, že ta jejich lidská práva nebo co to vlastně chceme budou jako dodržována.

V posledních dnech námi otřásly hrůzné záběry znásilňování a mučení v gruzínských věznicích, starých – mladých – nezletilých. Nemůžu je popisovat podrobně, protože i když jsem se na ně podívala jen jedním okem, i tak je mi z nich několik dní špatně.

V Tbilisi jsem naposledy byla v r.1988. Vy tam sedíte několik posledních let, pane velvyslanče. Proč my, Český helsinský výbor, Spolek Šalamoun, členové Amnesty International v Brně VĚDÍ již několik let o brutalitě gruzínské vlády nejen ve vězeňství, ale ve všech oblastech života, a Vy jste o tom ve svých zprávách mlčel? Asi jste taky přeslechl, jak francouzský velvyslanec v Tbilisi vloni o Gruzii prohlásil: „Je to prostě katastrofa, myslím, že můžeme mluvit o neobolševickém státu. Evropa bude nucena změnit svou politiku vůči této zemi.“

O justičních hrůzách psali několik let zahraniční i gruzínští novináři, kterým se to mnohdy vymstilo a museli utéct před pomstou do zahraničí. Ministryně vězeňství a ministr vnitra Gruzie teď odstoupili ze svých funkcí. Stejně jako prohlásil Saakašvili, ani oni prý „nevěděli“.

Kdybyste měl kousku cti v těle, udělal byste totéž. Jenže, jak říkala moje babička – kdyby v ř.ti byly ryby, nemusely by být rybníky.

Pane velvyslanče, záběry mučení z gruzínských věznic si můžete podrobně prohlédnout zde: http://helpaman.org/new/?p=1981

Kdyby Vám to v Gruzii náhodou ušlo. Ony ty statisíce protestujících lidí lze snadno přehlédnout, jste jistě i tak velmi vytížený.

Hana Demeterová,
o.s. Pomoz jednomu člověku