Koronavirus prý přispěje k deurbanizaci.

Prý si zvykneme na pracovní život on-line.

Prý už nebude stát nic v cestě odchodu z drahých měst na periferii nebo venkov.

Nic nového pod sluncem.

Po několika dnech intenzivního jednání o České televizi jsem zalistovala v Čapkových fejetonech o rozhlasu.

V roce 1930, kdy je psal, bylo českému (s malým "č") rozhlasu deset let a do pravidelného vysílání ČST zbývalo takřka celé čtvrtstoletí.

Čapkovy nadějné vyhlídky té doby ovšem připomínají dnešní vize autorů Economistu nebo Guardianu:

„Nuže nebude nic nového na tom, že lidé budou sedět a poslouchat přednášku nebo operu; nové bude, že budou při tom sedět doma; nové bude, že budou k domácímu krbu přivázáni víc než dosud a pevněji, protože budou přivázáni drátem.

Nebyly jenom vynalezeny vlny v éteru, nýbrž nová pouta domova; budeme přivázáni za uši k svým čtyřem stěnám; blahoslavené vězení domova, z něhož jsme prchali, nás bude držet na drátku.

Říká se, že kdo poslouchá radio, je ve styku se světem; ale zapomíná se, že kdo poslouchá radio, je hlavně ve styku se svým domovem, protože sedí doma.

Dříve lidé chodili z domu, aby někde něco slyšeli, buď muziku nebo mnoho řečí; nyní budou chodit domů, aby něco slyšeli. Člověk bude sedět doma, aby byl ve styku se světem. Zavře se u sebe, aby si dal Řím nebo Londýn.

(...)

Už několik století se odehrává ve všech civilisovaných státech útěk z venkova do měst. Ve většině případů je to ovšem putování ke zdrojům práce a výdělku, ale ve velmi mnoha případech to je deserce před nudou a tichem malého města nebo vesnice. Horror vacui žene lidi ze samoty k tomu, čemu říkají kulturní střed a čemu by se spíše mohlo říkat možnost podívané a poslouchané.

Vedle sociálního vylidňování venkova existuje vylidňování psychologické; pro mnoho lidí se život na venkově stal čímsi jako pobytem na poušti. Dnes si člověk na venkově otočí knoflíkem a může poslouchat koncert Casalsův nebo nejnovější foxtrot; velké město se hrne proudem až do jeho venkovské samoty mezi jabloňovými sady nebo olšemi.

Ta jistá isolace, kterou trpíval vzdělaný člověk na venkově, je široce pro ražena. To znamená, že do jisté míry se stávají velká města zbytečným přežitkem; snad se bude víc a víc cítit, že jsou barbarským přežitkem.

Brzo bude technicky nemožno, aby lidská aglomerace ve městech rostla v dosavadní míře. Je velikým psychologickým a sociologickým problémem, jak provést decentralisaci lidského bydlení; rozhlas přišel právě včas, aby svým způsobem pomohl relativní valorisaci venkova.“

Tolik Karel Čapek ve dvou svých fejetonech.

Už 90 let uplynulo...a stejně je člověk pořád stejný Zoon politikon.

A chce se mi věřit, že ani rozhlas, ani internet, ani covid na tom nic nezmění.