Degradujete se tedy na rodiče, kteří nejsou schopni pochopit, co je pro děti nejlepší a proto je navrácení vašich dětí nemožné. Nejste tudíž dostatečně způsobilí pro rodičovskou roli.  Tečka.

Takhle na mě chování Barnevernu působí a proto volně parafrázuji nosné téma Hlavy XXII. Přemýšlím, že pokud by jeho autor J. Heller žil a nechal se inspirovat norským sociálním systémem, že by možná napsal dílko ještě slavnější a troufám si říct, že i absurdnější.  Nejen kauza odebraných dětí Michalákových, ale i mnoho jiných smutných příběhů, kdy byly děti odebrány Barnevernem, v sobě nese tolik absurdit, že srovnání s Hlavou XXII. je zkrátka nabíledni.

Rodiče, jímž byly děti odebrány, mívají s dětmi setkání. Někdo má dokonce to štěstí, že jsou jim děti ukázány třeba na dvě hodiny, někteří mají vyhrazenou čtvrthodinu několikrát ročně, je to různé, případ od případu. Rodič tak má dokonce příležitost prokázat, že o ně i nadále stojí, že je plný empatie a že ho dosud neopustilo rodičovské pouto. Byť tyto záležitosti musí často dokázat bez toho, aniž by se mohl svého dítěte dotknout. Pokud zůstane emočně chladný, chyba, takhle ne. Ovšem pokud se rozpláče (bezmocí či radostí z toho, že své dítě konečně vidí!), je to rovněž velká chyba, která o rodiči vypovídá, že je emočně labilní a  tudíž není dobrou oporou pro své dítě.

Eva Michaláková, které byl již dokonce udělen zákaz styku s vlastními dětmi, pracuje jako pomocná učitelka v mateřské školce. Skutečný paradox! Pokud je matka tak zásadně a definitivně zbavena rodičovských práv, dalo by se usuzovat, že je naprosto nezpůsobilá pro jakoukoliv práci s dětmi. A ejhle. Není tomu tak. Nejen, že pracuje s dětmi v mateřské školce, pečovala i o děti v družině jako pomocná vychovatelka a v současné době si dokončuje pedagogické vzdělání, tudíž bude kvalifikovaná pedagogická síla! Současně ještě vypomáhá jako pečovatelka pro seniory, kdy dochází do rodin a pomáhá seniorům s úklidem či přípravou jídla.  Se svým přítelem navíc vychovává dceru z jeho předchozího vztahu, což Barnevernu rovněž nevadí.

Nebo další smutný příběh rodiny Ladických, kdy bylo dvouměsíční batole odebráno neslyšící matce s odůvodněním, že má špatný oční kontakt s dítětem. Tomu tedy říkám trefné odůvodnění! Zní mi asi tak jako termín "kulaté čtverečky". Ovšem o zásadní kontakt matky s dítětem, což je tělesný kontakt s matkou a to zejména při kojení, je Barnevern připravil. Stejně jako o matčino mléko.

Polští rodiče malé Nikolky zase v roce 2010 jako rodiče selhali, když děvčátku řekli, že jí zemřela babička. Pohotová učitelka si všimla, že je děvčátko smutné a povolala tak mocný Barnevern, aby zakročil, neboť prý dítě z této informace dostalo psychický otřes. V Norsku se totiž s dětmi o smrti nemluví! Jaký otřes musela zažít malá Nikolka poté, co byla hned téhož dne předána norským expertům na dětskou duši a potažmo její rodiče, kteří takhle přišli o dítě, si raději ani nepředstavuji.

Chce-li rodič své dítě v Norsku veřejně pokárat a plácnout ho přitom na zadek, koleduje si to, aby se o něj mocný Barnevern zajímal a šel mu ukázat,  že takhle by to tedy opravdu nešlo! Co na tom, že sociální pracovníci z Barnevernu "odebírají" děti často tak krutě a nelidsky, že to způsobuje dětem nejen závažná psychická traumata, ale i poranění či modřiny. U videa, dokumentujícího chování sociálních pracovníků při "odebírání" dětí je varování, že není pro slabší povahy! Má vůbec smysl další komentář?

Tyto skutečnosti jsou stejně absurdní jako vůbec celé pojetí systému, který na biologické rodiče pohlíží jako na potenciální tyrany a občany nezpůsobilé se o své děti starat, a naopak k pěstounům vzhlíží jako na spasitele, kteří se zřejmě rekrutují z kandidátů na svatořečení. Zajímalo by mě, čím se tento zrůdný systém inspiroval. Systém, který ničí rodiny, ničí životy a tak hluboce zraňuje... Nechápu společnost, která takový přístup umožňuje. Nechápu stát, který dá úřadu neomezenou moc, jež nepodléhá moci soudní. Nechápu, že lidé jsou schopni pro takový úřad pracovat, stejně jako nechápu ony spasitele - pěstouny, kteří mají doma dítě a přitom vědí, že se tyto děti trápí... a  že se pro ně trápí jejich praví rodiče. Třeba takoví, kteří jim dali sladkost (a mohli jim tak způsobit zubní kaz!) nebo ti, kteří jsou schopni dětem říct, že jim zemřel příbuzný...

Bližší informace o některých případech odebraných dětí norským Barnevernem, včetně fotografie modřin po intervenčním zásahu zde: http://g.cz/systemova-chyba-jmenem-barnevernet

Vyšlo na eportal.parlamentnilisty.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.