Televizní studio Ostrava je nedílnou součástí kulturní a společenské identity regionu. Aby mohlo plnit svoje poslání, zpravodajským počínaje a uměleckým konče, potřebuje být v těsném a dlouhodobém kontaktu s lidmi, kteří v kraji žijí, a mít jejich důvěru.

Se znepokojením proto sledujeme poslední změny ve struktuře České televize, které oslabují důvěryhodnost, stabilitu a samostatnost ostravského studia.

Byla zrušena místa regionálních šéfredaktorů zpravodajství a jmenován společný šéfredaktor brněnské i ostravské redakce zpravodajství, který je z Brna a systémově podléhá přímo Praze. Tím se výrazně omezil regionální vliv na výběr agendy a editoriální politiku ostravské redakce. Ostravské studio si „dálkové ovládání´“, které nedrží ruku na tepu regionu, nezaslouží.

Krokem zpět je i centralizace programu. Původní tři ostravská programová centra se smrskla na dvě tvůrčí producentské skupiny, přičemž současní kreativní producenti rovněž spadají pod Prahu. Místo, aby se studio skutečně otevřelo tvůrcům zvenku, jak generální ředitel ČT Petr Dvořák při svém nástupu sliboval (a k čemuž celá restrukturalizace měla vést), došlo v regionech k ještě většímu zúzžení onoho hrdla, kterým se člověk zvenku může se svým projektem v televizi prosadit.

Restrukturalizace přitom stále pokračuje – způsobem záhadným a podezřelým. Místa, která jednou restrukturalizací vznikají, po několika měsících zase zanikají, jiná místa, která zanikla, jsou po chvíli opět obnovena pod jiným názvem a obsazena – obvykle bez výběrového řízení – někým poslušnějším… Výsledkem těchto restrukturalizací restrukturalizovaného je, že z ostravského studia byli pro „nadbytečnost“ propuštěni: vedoucí Nových médií, zkušení editoři zpravodajství a publicistiky nebo webu. Řada dalších zkušených editorů nebo redaktorů pak raději odešla sama. Program přišel i o zkušené dramaturgy a tvůrce formátů. Propuštěn byl rovněž šéf programu.

Bez výběrového řízení se ředitelem studia stal šéfredaktor regionálního Deníku, v regionu známý svou tolerancí k propojování médií s byznysem a politikou, vedoucí zpravodajské redakce se – opět bez výběrového řízení – stala bývalá redaktorka komerční televize, později moderátorka lifestylového pořadu ČT, která v rámci své soukromé agentury poskytovala mediální trénink politikům.

Proč museli ze studia odejít zkušení dramaturgové a novináři? Je snad uvnitř televize veřejné služby zkušenost, odbornost a vlastní názor na obtíž? Má televize veřejné služby vyrábět pouze pořady, které jsou „sexy, cool a trendy“, nebo se má zaměřit na nezávislost a objektivitu zpravodajství a publicistiky, vzdělávací pořady a uměleckou tvorbu, které komerční média ze své podstaty vyrábět nemohou? Nejen personální, ale i programové směřování studia sledujeme s obavami. Ostravské studio bylo tradičně spojeno s novými a originálními přístupy k publicistice nebo dokumentaristice (Ostravské minuty, Klekánice, Pod poličkou, Příběhy železné opony, Zločin jménem Katyň…), nyní se vlajkovou lodí ostravské televizní tvorby stávají pořady typu Hospoda u druhé šance (pořad, ve kterém veřejnoprávní televize pod zástěrkou jakési sociální reality show dělá okatou reklamu regionálnímu podnikateli).

Proč se ruší regionální pořady, které svým obsahem prokázaly svůj veřejnoprávní charakter – TEP24, Před půlnocí, Romaňi luma – Romský svět, Ta naše povaha česká, Pod pokličkou, Kultura.cz atp.? Proč je v hlavní celostátní zpravodajské relaci, Událostech, o Moravskoslezském regionu referováno především jako o oblasti se špatným ovzduším, vysokou nezaměstnaností a sociálními či národnostními bouřemi, když disponuje třemi univerzitami a několika soukromými vysokými školami či vynikající divadelní, výtvarnou, literární i hudební scénou?

V současné společnosti je stále výrazněji narušována solidarita mezi generačními asociálními skupinami. Právě regionální televize přitom hraje roli významného stabilizačního faktoru, pevného průsečíku fragmentované společnosti. Aby mohla hlásat důvěru, musí být sama důvěryhodná. Aby mohla pomáhat kulturnímu rozvoji, musí mít vlastní firemní kulturu.

Regionální veřejnoprávní televize je jednou z mála institucí, jež mohou skutečně vykonat něco hmatatelně dobrého. Tuto nezastupitelnou roli ale plnit nemůže, pokud se bude programově zbavovat osobností s odbornou erudicí a nahrazovat je poslušnými beránky bez názoru. Domníváme se proto, že přišel čas, aby se Rada ČT situací v ostravském studiu začala  vážně zabývat a aby politická scéna začala zodpovědně uvažovat nejen o postavení  regionálních studií televize veřejné služby, ale i o přesnějším definování jejich statutu i  tvorby v zákoně o České televizi.

Zákon by měl zaručit:
nezávislost regionálních studií v Ostravě a Brně, včetně nezávislé personální, editoriální a programové politiky;
jasně definovaný podíl regionálního vysílánií v rámci vysílání všech programů ČT, včetně specifikace podílu nových a reprízovaných pořadů;
záruky zachování plnoformátovosti obou zmíněných studií (tedy zachování výroby napříč televizními formáty, od zpravodajství a publicistiky přes dokument, vzdělávací pořady a zábavu po dramatickou tvorbu);
způsob výběru ředitele regionálního studia řádným výběrovým řízením.

Z výše uvedených důvodů zároveň vyzýváme Radu ČT, aby co nejdříve vyhlásila řádné výběrové řízení na post ředitele regionálního studia Ostrava, které by umožnilo  jmenovat do čela této významné regionální instituce zkušeného a nezávislého  profesionála nejen s manažerskými schopnostmi, ale i odbornou erudicí a profesní  praxí v oblasti audiovizuální tvorby.

Jan Keller – sociolog, Fakulta sociálních studií Ostravské univerzity
Václav Bělohradský – filozof
Martin Škabraha – filozof, Filozofická fakulta Ostravské univerzity
Jana Šilerová – emeritní biskupka CČSH
Oldřich Chytil – děkan Fakulty sociálních studií, Ostravská univerzita
Jaroslav Horáček – děkan Lékařské fakulty, Ostravská univerzita
Martin Pražák – ředitel Charity Ostrava
Kumar Vishwanathan
Miroslav Zelinský – estetik, Filozoficko-přírodovědecká fakulta Slezské univerzity
Jiří Surůvka – výtvarník, Fakulta umění Ostravské univerzity
Martin Mikolášek – historik umění, kurátor
Petr Šimíček – historik, občanské sdružení PANT
Jan Malura – literární historik, proděkan pro vědu a výzkum, Filozofická fakulta Ostravské univerzity
Eva Hoeflerová – bohemistka, Filozoficko-přírodovědecká fakulta Slezské univerzity
Igor Vejsada – choreograf, Národní divadlo moravskoslezské
Dagmar Misařová – dokumentaristka, Český rozhlas Ostrava
Jakub Chrobák – básník, literární historik, Filozoficko-přírodovědecká fakulta Slezské univerzity
Pavel Hruška – literární historik
Martin Pilař – literární historik, Filozofická fakulta Ostravské univerzity
Martin Popelář – fotograf
Martin Tomášek – literární historik, Filozofická fakulta Ostravské univerzity
Renata Tomášková – vedoucí Katedry anglistiky a amerikanistiky, Filozofická fakulta Ostravské univerzity
Šárka Bednářová – publicistka
Jana Dronská – mediální poradkyně
Dagmar Famfulíková – publicistka, pedagožka
Monika Horsáková – publicistka, vysokoškolská pedagožka (vedoucí oddělení audiovizuální tvorby), Slezská univerzita