Slibují Pražanům „konečně profesionální správu města,“ ale v minulosti prokázali prakticky opak. Na co sáhli, to se nějak zmrvilo. Připomeňme si alespoň v kostce něco z jejich minulosti.

Hana Marvanová. Disidentka. Poslankyně let ČNR a poté Poslanecké sněmovny devadesátých. Aktivistka angažující se v Televizní stávce na přelomu let 200 a 2001. Místopředsedkyně a později předsedkyně zaniklé Unie svobody. Právnička klientů H Systému. Zastupuje sdružení Maják, ve kterém je okolo 90 bývalých klientů H-Systému, ostatních je cca 700. Nic nedokázala - místo hromadné žaloby pro své klienty je pouze zkopírovala s patřičným finančním efektem. Někteří klienti si stěžují, že Marvanové prý nikdy nejde o to, aby se věc rychle vyřešila, ale naopak, aby trvala co nejdéle a mohla účtovat palmare. Prý používá nepoctivé triky, aby uklidnila klienty, např. měla podat stížnost, ale přitom v trestním spisu žádná nebyla?! Klientům to potom postačí k uklidnění spolu s tvrzeními že lobuje, tlačí apod.

O to víc se Marvanová angažuje v tzv. neziskových organizacích. Je signatářkou iniciativy Veřejnost proti korupci, působí v platformě Vraťte nám stát.

To jí ale nevadilo, aby podpořila Andreje Babiše a stala se náměstkyní Babišovy ministryně Heleny Válkové. Podle tehdejších médií se Válková s Marvanovou neshodly prakticky na ničem a tak musel situaci řešit sám Andrej Babiš. Nejdříve vyhodil Marvanovou a nakonec se musela dekovat i samotná ministryně Válková.

V osobním životě to také povážlivě skřípe. Má tři děti, každé s jiným otcem,Hana Lukáše (nar. 1984), Tomáše (nar. 1990) a Andreje (nar. 2003! V té době se už angažovala v hnutí ANO). Za žádného z jejich otců se neprovdala. O otci nejstaršího nikdy nechtěla hovořit (podle některý novinářů experimentoval s drogami). Prostředního syna s ní zplodil známý antikomunista a kverulant Petr Cibulka (původce zveřejnění seznamů StB), o nejmladšího musela Hana Marvanová s jeho otcem, novinářem Jarolavem Spurným dokonce bojovat, když ho chtěl do své péče, protože prostředí u matky shledal jako nevyhovující.

Cibulka na Marvanovou vzpomíná s tím, že ho k rozchodu vedly politické důvody: „Chtěla jako ostatní z Občanského fóra udělat tlustou čáru za minulostí. Kdybych s ní zůstal, bylo by to to samé, jako kdybych sdílel domácnost s generálem StB.“

Jiří Pospíšil. V roce 1994 vstoupil do ODA, v komunálních volbách 1998 za ODA neúspěšně kandidoval do zastupitelstva města Plzeň. Dařit se mu počalo až v barvách ODS. V roce 2002 byl zvolen do poslanecké sněmovny za ODS. Stal se také ministrem v Topolánkově a později i v Nečasově vládě. Za nejasných okolností musel funkci na hodinu opustit. Premiér Nečas (spolustraník z ODS) tenkrát jeho odchod nijak uspokojivě nevysvětlil (údajně prý pro „manažerské selhání“). Existuje podezření, že se Pospíšil angažoval ve vládním puči některých státních zástupců z Olomouce a šéfa UOOZ Šlachty, kdy po zásahu těžkooděnců na Úřadu vlády padla Nečasova vláda.

Netají se svojí homosexuální orientací. Byl také děkanem právnické fakulty Západočeské university v Plzni. Je ve správní radě Nadace Medy Mládkové. Je europoslancem a patří mezi tzv.vítače, tj. je zastáncem přijímání migrantů. V roce 2017 vyfoukl Miroslavu Kalouskovi pod rukama stranu TOP 09 a stal se jejím předsedou.